úterý 23. ledna 2018

Nové povinnosti podle GDPR

GDPR je založeno na dvou nových přístupech, a to na principu odpovědnosti správce a přístupu založeném na riziku.

Princip odpovědnosti znamená odpovědnost správce za dodržení uvedených zásad zpracování a zároveň musí správce být schopen tento soulad doložit. K dokládání souladu budou mimo jiné sloužit kodexy, osvědčení či certifikace, případně záznamy o činnostech zpracování.

Přístup založený na riziku znamená, že správce již od počátku koncipování zpracování osobních údajů musí brát v potaz povahu, rozsah, kontext a účel zpracování a přihlédnout k pravděpodobným rizikům pro práva a svobody fyzických osob a tomu musí přizpůsobit i zabezpečení osobních údajů.

Jde o aplikaci některých povinností v případě, kdy zpracování osobních údajů či porušení zabezpečení (bezpečnostní incident) představuje riziko pro práva a svobody fyzické osoby. V tomto rozsahu se princip založený na riziku uplatňuje zejména u nových povinností, jako je ohlašování, resp. oznamování případu porušení zabezpečení osobních údajů, posuzování vlivu zpracování na ochranu osobních údajů a povinné konzultace, jejichž aplikace je vázána na přítomnost rizika či vysokého rizika pro práva a svobody fyzických osob.

Soulad zpracování osobních údajů se zásadami GDPR

Správce musí být schopen stanovenou odpovědnost za soulad zpracování se zásadami GDPR vždy prokázat. K tomu mají správci napomáhat mimo jiné i kodexy, osvědčení (pečetě, známky) a záznamy o činnostech zpracování.

Kodexy mají správcům, zejména na sektorové úrovni, sloužit jako vodítko správné praxe při zpracování osobních údajů právě s ohledem na specifičnost daného sektoru (např. bankovnictví, telekomunikace, internetové obchody, zdravotnictví). Osvědčení má sloužit k prokázání souladu zpracování s GDPR.

Správci jsou povinni vést záznamy o činnostech zpracování obsahující informace o prováděném zpracování. To umožní správci lehčí orientaci ohledně zpracování, která provádí.

Dokládání souladu komplexní činnost, zahrnující dílčí činnosti, mezi které lze zařadit nejen kodexy, osvědčení a záznamy o činnostech zpracování, ale například i zveřejňování informací, které GDPR ukládá správci zveřejňovat, vyhotovení vnitřních předpisů, proškolení zaměstnanců až po řádnou spolupráci s příslušným dozorovým úřadem.

Kodexy a osvědčení

Sdružení nebo jiné subjekty zastupující různé kategorie správců nebo zpracovatelů mohou vypracovávat kodexy chování nebo tyto kodexy upravovat či rozšiřovat s cílem upřesnit uplatňování GDPR.

Návrh kodexu musí být předložen příslušnému dozorovému úřadu, který vydá stanovisko, zdali je daný kodex, či návrh na jeho změnu, v souladu s GDPR a pokud shledá, že ano, schválí jej. Schváleným kodexem se pak můžou řídit správci v daném sektoru.

Osvědčení o souladu zpracování bude moci vydávat k tomu akreditovaný subjekt. V současné době probíhají práce na stanovení formy a postupů pro akreditaci a pro vydávání osvědčení o ochraně údajů a zavedení pečetí a známek dokládajících ochranu údajů pro účely prokázání souladu s GDPR. Mají se přitom zohlednit specifické potřeby mikropodniků a malých a středních podniků.

Osvědčení se vydává správci nebo zpracovateli na dobu nejvýše tří let a lze je obnovit za stejných podmínek, pokud jsou i nadále plněny příslušné požadavky. Nejsou-li požadavky na osvědčení plněny, nebo pokud již přestaly být plněny, subjekty pro vydávání osvědčení nebo příslušný dozorový úřad uvedené osvědčení odeberou.

Osvědčením se však nesnižuje odpovědnost správce nebo zpracovatele za soulad s GDPR!

Nové povinnosti podle GDPR

Základní zásady a principy zakotvené v zákoně č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů zůstávají ve své podstatě nezměněny. GDPR je pouze podrobněji rozpracovává a zpřesňuje s ohledem na rozmach technologického rozvoje a globalizaci, přičemž stanoví správcům a zpracovatelům osobních údajů zejména tyto nové povinnosti:

  • povinnost vést záznamy o činnostech zpracování
  • posouzení vlivu na ochranu osobních údajů
  • předchozí konzultace s dozorovým úřadem
  • ohlašování případu porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu
  • oznamování případu porušení zabezpečení osobních údajů subjektu údajů
  • ustavení pověřence pro ochranu osobních údajů

Kromě povinnosti vést záznamy o činnostech zpracování a ustanovit pověřence, jsou ostatní nové povinnosti založeny na přístupu založeném na riziku. Jejich uplatnění je vázáno na přítomnost rizika či vysokého rizika pro práva a svobody subjektu údajů. Pro určitá zpracování, resp. určité subjekty, je povinností ustanovit pověřence pro ochranu osobních údajů.

Záznamy o činnostech zpracování

Záznamy o činnostech zpracování představují do jisté míry náhradu za oznamovací povinnost, která byla GDPR zrušena. Správce a zpracovatel, pokud se na ně nevztahuje výjimka z povinnosti vést záznamy o činnostech zpracování, jsou povinni vést záznamy s určitými informacemi. Tyto záznamy následně umožní správci prokázat soulad zpracování s GDPR.

Vést záznamy o činnostech zpracování nedoléhá na podnik nebo organizaci zaměstnávající méně než 250 osob. To neplatí, jde-li o zpracování, které pravděpodobně představuje riziko pro práva a svobody subjektů údajů, zpracování není příležitostné, nebo zahrnuje zpracování zvláštních kategorií údajů nebo osobních údajů týkajících se rozsudků v trestních věcech.

Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů

Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů musí provést správce, pokud je pravděpodobné, že určitý druh zpracování, zejména při využití nových technologií, s přihlédnutím k povaze, rozsahu, kontextu a účelům zpracování bude představovat vysoké riziko pro práva a svobody fyzických osob. Posouzení se musí provést před započetím předmětného zpracování. Pokud byl ustanoven pověřenec pro ochranu osobních údajů, vyžádá si správce jeho posudek.

Posouzení vlivu na ochranu osobních údajů se vyžaduje především u systematického a rozsáhlého vyhodnocování osobních aspektů týkajících se fyzických osob, které je založeno na automatizovaném zpracování, včetně profilování, a na němž se zakládají rozhodnutí, která vyvolávají ve vztahu k fyzickým osobám právní účinky; u rozsáhlého zpracování zvláštních kategorií údajů nebo rozsudků v trestních věcech; nebo u rozsáhlého systematického monitorování veřejně přístupných prostorů.

Konzultace s dozorovým úřadem

Správce je povinen konzultovat zpracování osobních údajů s dozorovým úřadem tehdy, pokud z posouzení vlivu na ochranu osobních údajů vyplyne, že by dané zpracování mělo za následek vysoké riziko v případě, že by správce nepřijal opatření ke zmírnění tohoto rizika. Účelem předchozí konzultace je tak korigovat hrozící vysoké riziko.

středa 10. ledna 2018

GDPR – nová pravidla ochrany osobních údajů

Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) stanoví nová pravidla týkající se ochrany fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a pravidla týkající se volného pohybu osobních údajů (dále jen „GDPR“).

Toto nařízení chrání základní práva a svobody fyzických osob, a zejména jejich právo na ochranu osobních údajů při zachování volného pohybu osobních údajů. Toto nařízení se vztahuje automatizované a neautomatické zpracování osobních údajů, které jsou obsaženy v evidenci nebo do ní mají být zařazeny. Toto nařízení se vztahuje také na zpracování osobních údajů v souvislosti s činnostmi provozovny správce nebo zpracovatele v EU bez ohledu na to, zda zpracování probíhá v EU či mimo ni.

Toto nařízení se naopak nevztahuje na zpracování osobních údajů fyzickou osobou v rámci činnosti čistě osobní povahy nebo činnosti prováděné výhradně v domácnosti, a tedy bez jakékoliv souvislosti s profesní nebo obchodní činností, jako je korespondence a vedení adresářů nebo využívání sociálních sítí a internetu. Toto nařízení se však vztahuje na správce nebo zpracovatele, kteří pro tyto činnosti osobní povahy či činnosti v domácnosti poskytují prostředky pro zpracování osobních údajů.

GDPR představuje jednotný právní rámec ochrany osobních údajů platný na celém území EU, který hájí práva jejích občanů proti neoprávněnému zacházení s jejich daty a osobními údaji. GDPR přebírá všechny dosavadní zásady ochrany a zpracování údajů EU a reaguje na nové výzvy dané technologickým rozvojem a globalizací, kdy rozsah shromažďování a sdílení osobních údajů významně vzrostl. GDPR vstoupí v účinnost v celé EU ke dni 25. května 2018 a v podstatné části nahradí stávající zákon č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o ochraně osobních údajů“), který bude rovněž novelizován. Je nutné připomenout, že Nařízení (EU) 2016/679 (GDPR) je přímo závazné pro území České republiky dnem nabytí jeho účinnosti, tj. dnem 25. května 2018.

GDPR klade velký důraz na vymahatelnost práv fyzických osob a na povinností správců (zpracovatelů) odpovědných za zpracování dat. Obsahuje velmi podrobná pravidla pro různé kategorie údajů a způsoby jejich zpracování. Současně vyžaduje od správců a zpracovatelů výrazně aktivnější přístup, např. posoudit před zahájením nového zpracování vliv na ochranu osobních údajů a zvolit vhodné nástroje ochrany údajů. Za určitých podmínek se vyžaduje předběžná konzultaci u dozorového úřadu.

Někteří správci a zpracovatelé jsou za určitých podmínek povinni jmenovat pověřence pro ochranu osobních údajů. Podrobně jsou stanoveny povinnosti při zabezpečení zpracování a nově je zavedena povinnost ohlašovat případy porušení zabezpečení osobních údajů dozorovému úřadu a občanům, jichž se porušení zabezpečení týká.

GDPR se vyznačuje novými přístupy, na kterých je ochrana osobních údajů založena. Jedná se zejména o princip odpovědnosti správce a o přístup založený na riziku.

Princip odpovědnosti znamená odpovědnost správce za dodržení zásad zpracování osobních údajů podle GDPR, přičemž správce musí být schopen tento soulad doložit. K dokládání souladu budou mimo jiné sloužit kodexy, osvědčení či certifikace, případně záznamy o činnostech zpracování. Přístup založený na riziku znamená, že správce již od počátku musí brát v potaz povahu, rozsah, kontext a účel zpracování a přihlédnout k pravděpodobným rizikům pro práva a svobody fyzických osob a tomu musí přizpůsobit i zabezpečení osobních údajů.

Každý správce a zpracovatel je povinen zabezpečit osobní údaje bez ohledu na stav techniky, náklady na přijetí a provedení jednotlivých technických a organizačních opatření k zabezpečení osobních údajů, povaze, rozsahu, kontextu a účelům samotného zpracování a také k pravděpodobným rizikům pro práva a svobody, jež s sebou zpracování nese.

Vlastní povinnost pak zahrnuje zavedení vhodných technických a organizačních opatření a začlenění do zpracování nezbytných záruk, a to jak v době určení prostředků pro zpracování, tak v době vlastního zpracování. Při posuzování úrovně bezpečnosti se zohlední zejména rizika, která představuje zpracování, jako náhodné nebo protiprávní zničení, ztráta, pozměňování, neoprávněné zpřístupnění osobních údajů a neoprávněný přístup k takovým údajům.

Každého mikrokopodniku, malého a středního podniku (dále jen „malý a střední podnik“) se GDPR dotkne jiným způsobem, a to v závislosti na aspektech zpracování, které provádí. Tomu musí odpovídat i jeho přípravy na splnění povinností podle GDPR. Přístup založený na riziku váže některé povinnosti pouze na riziková či vysoce riziková zpracování, tudíž některé povinnosti mnoho správců nebude muset plnit, zatímco na jiné správce budou dopadat více méně všechny stanovené povinnosti.

Každý malý a střední podnik by si měl udělat vlastní analýzu zpracování, které provádí, čímž zjistí, jaké eventuální povinnosti se na něj vztahují. Součástí analýzy může být i vytipování slabých míst správce, např. v zabezpečení, či provedení revize právních důvodů a jejich uvedení do souladu s podmínkami GDPR (např. pokud správce aktuálně využívá souhlas se zpracováním osobních údajů, měl by provést zhodnocení, zdali udělené souhlasy budou použitelné i v době účinnosti GDPR).

V dalších příspěvcích bude malým a středním podnikům předložen ucelený soubor informací k problematice GDPR, obsahující všechny důležité informace a návod, jak se na GDPR připravit, zejména jak provést analýzu stávající situace a jaká vhodná opatření přijmout k dosažení plné slučitelnosti se zásadami zpracování osobních údajů podle GDPR.

Nařízení (EU) 2016/679 (General Data Protection Regulation) tedy nabude účinnosti již 25. května 2018 a představuje jednotný právní rámec ochrany osobních údajů platný na celém území EU. Základní orientaci v GDPR, a rozcestník pro další informace, najdete zde:

Ochrana údajů – lepší pravidla pro malé podniky, Evropská komise, 2017 http://ec.europa.eu/justice/newsroom/data-protection/infographic/2017/index_cs.htm

úterý 14. listopadu 2017

Severské království inovací

Severské země, jako jsou Švédsko, Dánsko, Finsko, Norsko a Island jsou synonymem pro úspěšné a stabilní ekonomiky. Celý region je pak považován za nejvíce dynamický, konkurenční a inovativní na světě. Severské země tradičně obsazují přední místa indexu Global Innovation, který vyhlašuje Světová organizace duševního vlastnictví (WIPO). Jenom roční příjmy Švédska plynoucí z licencí k předmětům duševního vlastnictví činily podle posledních dat za rok 2015 celkovou částku 214,2 mld. korun. Proti tomu příjmy České republiky z licencí za stejné období činily pouze 4,7 mld. korun!

Nadto je nutné zdůraznit, že většinu z této celkové sumy získala pouze jediná veřejná výzkumná instituce spadající pod Akademii věd ČR, která na licenčních poplatcích za patenty získala v roce 2015 částku téměř 3 mld. Kč a v roce 2016 částku 3,2 mld. Kč. V letošním roce lze však s končící platností tohoto patentu očekávat výrazné snížení příjmů české ekonomiky na licenčních poplatcích. Pro úplnost je vhodné dodat, že obě země mají přibližně stejný počet obyvatel. Jak je to tedy možné?

Vynikající inovátoři

Všechny uvedené země jsou především vynikajícími inovátory. Podle studie Evropské komise (zdroj: European Innovation Scoreboard) patří Švédsko, Dánsko a Finsko (vedle Německa a Nizozemska), k vynikajícím inovátorům, jejichž výkonnost je výrazně vyšší, než je průměr celé EU. Ve Švédku je na předním místě hodnocena mimo jiné i vysoce kvalifikovaná a vzdělaná pracovní síla a kvalitní vzdělávací systém. Každý rok švédská vláda vynakládá 3% HDP na výzkum, vývoj a inovace. V této oblasti je Švédsko světovým lídrem a Stokholm je považován za jedno z největších center inovativních technologií na světě. Švédsko je také nejdále v přechodu na plně bezhotovostní platby a je považováno za průkopníka v oblasti společenské odpovědnosti firem. Na skvělé nápady nově vznikajících firem zde čeká 1 mld. EUR shromážděná v těch nejsilnějších investičních fondech v Evropě. Nově vznikající technologické firmy jsou upisovány na burze ve Stokholmu a mají tak přístup ke kapitálu, který se vyznačuje vysokým zhodnocením a poskytuje Švédsku vysokou výnosnost.

Start-upová velmoc

Stokholm je považován hned za kalifornským Silicon Valley za místo s nejvhodnějšími podmínkami pro vznik a působení start-upových firem na světě. Zrodily se zde vynikající technologické značky jako je Spotify, Bluetooth, Skype, Videofy, Ericsson a další. Ve Skandinávii je díky přítomnosti talentovaných technologických expertů z celého světa vysoký zájem investorů i cílových spotřebitelů, kteří mají nejvyšší kupní sílu v Evropě. Velmi důležitou roli zde hraje také existence vysokého počtu tzv. hubů (center), které poskytují začínajícím firmám prostory a možnost sdílení znalostí a zkušeností s ostatními firmami a projekty. Huby jsou velmi intenzivně podporovány ze strany vlády a jednotlivých měst v jejich rozvoji. Stokholm patří mezi tzv. digitální města, která mají nejlepší podmínky pro podnikání v digitální oblasti v celé Evropě. Pro porovnání: Praha umístila na 37. místě, když ji předběhla ještě další tři švédská města. Známá je také podpora švédské vlády poskytovat příspěvky domácnostem na pořízení prvních osobních počítačů. Ve Stokholmu došlo již před více než 20 lety k vybudování rozsáhlé optické datové sítě a je zde nejvyšší počet chytrých zařízení (1,5) na jednoho obyvatele. K rozvoji podnikání ve Švédku přispívá i velmi nízká úroveň korupce, když Švédsko je na 4. místě nejméně zkorumpovaných zemí světa, a vysoký podíl výdajů na výzkum a inovace ve výši 3% HDP na světě. Pouze Izrael a Finsko vydávají na vědu a výzkum větší podíl HDP (zdroj: TRADE NEWS, 3/2017/IV.ročník, Magazín Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR, Vydavatel: ANTECOM, s.r.o.).

Pro srovnání: Česká republika vydala v roce 2016 na výzkum a vývoj pouze 0,65 % HDP a investice podnikatelské sféry do vývoje a výzkumu činily pouze 1,01% z celkového HDP. (Zdroj: Asociace malých a středních podniků a živnostníků ČR - Analýza o stavu investic podnikatelů do výzkumu a vývoje, 10/2017).

Jak to můžeme změnit?

Buďme těmi, kteří udávají směr! Musíme se vymanit z levné práce pro nadnárodní korporace a z pohodlné cesty subdodávek bez vlastních inovací. Je nutné se soustředit na výzkum a vývoj vlastních produktů s vysokou přidanou hodnotou, které najdou uplatnění na globálním trhu. Vláda musí maximálně podporovat výzkum a vývoj a soustavně vytvářet podmínky pro úspěšné podnikání firem zejména v technologických oborech, strojírenství, elektrotechnice a také v oblasti léčiv, biotechnologií a zdravotnických prostředků. Je nutné zvyšovat podíl veřejných prostředků (podíl HDP) vydávaných na vědu, výzkum a inovace, podporovat vysoké školy, jakož i výzkumná a vývojová centra. Jedině tak se může Česká republika stát dynamickou, konkurenceschopnou a inovativní ekonomikou, která může uspět ve světě.

Zpracoval: JUDr. David Karabec

Copyright © JUDr. David KARABEC, s.r.o., 2017

Společnost JUDr. David KARABEC, s.r.o., IČO: 06078052, se sídlem Na Spojce 610/6, 101 00 Praha 10, zapsaná v obchodním rejstříku Městského soudu v Praze, oddíl C, vložka 275705, je specializovanou konzultační a poradenskou společností se zaměřením na ochranu autorských a průmyslových práv. Společnost se zaměřuje i na školení, vzdělávací akce, překladatelskou a publikační činnost v oblasti ochrany duševního vlastnictví pro širokou veřejnost – JUDr. David KARABEC, s.r.o. - specializovaná konzultační společnost.

úterý 30. května 2017

Novela autorského zákona

Aktuálně vstoupila v účinnost novela autorského zákona, tedy klíčového předpisu autorského práva v ČR. Co tato novela přináší?

Kolektivní správa

Uvedená novela je poměrně rozsáhlá, nicméně její podstatná část se vztahuje ke kolektivní správě autorských děl. Nová úprava má za cíl především zpřehlednit a zkonkretizovat kolektivní správu v ČR, a to zejména upřesněním práv a povinností kolektivních správců, včetně procesů jejich registrace či naopak rušení.

Ve vztahu ke konečným uživatelům je pak zřejmě nejvýznamnější otázka odměn, resp. jejich sjednávání. Kolektivní správci již dříve veřejně deklarovali, že připravují razantní zvýšení odměn v souvislosti s rozmnožením díla pro osobní potřebu a s půjčováním děl. Tato eventuální možnost novelou padla, neboť ta počítá pouze s tím, že se poplatky budou primárně zvyšovat jen o inflaci. V případě, že by mělo dojít k většímu zvýšení, bude třeba souhlasu Ministerstva kultury, a pokud by zvýšení mělo přesáhnout trojnásobek inflace, bude třeba souhlasu ÚOHS.

Další změny

Určitého rozšíření doznala úprava zákonných licencí, když byla vyslyšena dlouhodobá poptávka po licenci k parodii a karikatuře. Tato úprava dlouho chyběla, ačkoliv v praxi nepřinášela příliš potíží. Úprava licence je velmi strohá, když se stanoví, že do práv nezasahuje ten, kdo dílo užije pro účely parodie nebo karikatury.

Určitého rozšíření doznala též licence k dílům architektonickým pro účely udržovacích prací nebo změn dokončené stavby. Nově je možné takto užít architektonické dílo vyjádřením nejen stavbou, ale výkresem či plánem.

Novela též reaguje na koncepci škody a nemajetkové újmy rozlišované novým občanským zákoníkem a rozšiřuje oprávnění nabyvatelů výhradních licencí o možnost domáhat se též přiměřeného zadostiučinění k odčinění nemajetkové újmy za zásah do majetkových práv autora.

Novela se nakonec dotkla též zaměstnaneckých děl, resp. postupování práv k takovým dílům třetím osobám. Zákon nově zakládá fikci, že pokud zaměstnanec jednou udělí svolení s postoupením práv třetí osobě, jedná se o svolení neodvolatelné a vztahuje se i na jakékoliv další postoupení. Úprava by tak měla odstranit potenciální spory mezi zaměstnanci a zaměstnavateli, nicméně je-li to možné, doporučuji tyto záležitosti vždy řešit licenční smlouvou.

Závěr

Novelou přijaté změny budou mít v praxi zřejmě jen okrajový dopad, nicméně autorské právo čekají dle všeho turbulentní roky spojené se sjednocováním práva v rámci EU a také s reakcí na technologický pokrok, který na autorská práva výrazně dopadá. Této problematice se budeme proto i nadále intenzivně věnovat a přinášet Vám aktuální informace prostřednictvím tohoto blogu.

sobota 29. dubna 2017

Chraňte si práva k duševnímu vlastnictví

Práva k duševnímu vlastnictví jsou neodmyslitelnou součástí majetku podnikatelských subjektů a tvoří často významnou součást jejich jmění. Pojem duševního vlastnictví je potřeba chápat jako vlastnictví, jehož předmětem jsou výsledky duševní tvůrčí lidské činnosti. Mnoho podnikatelů i fyzických osob však jeho ochraně nevěnuje dostatečnou pozornost a přichází tak o nemalé finanční hodnoty. Cílem tohoto příspěvku je proto poukázat na základní rozlišení jednotlivých práv k duševnímu vlastnictví a způsob jejich ochrany se zvláštním důrazem na práva průmyslová.

Pojem duševní vlastnictví se objevuje v Úmluvě o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 1967. Tato organizace byla zakládána se záměrem podnítit tvůrčí činnost podporou ochrany duševního vlastnictví v celém světě. K dosažení tohoto cíle Úmluva přispěla iniciativou ke zdokonalení ochrany duševního vlastnictví a k harmonizaci národních zákonodárství. Sídlem této organizace je Ženeva. Podle této Úmluvy se za duševní vlastnictví považují práva:

  • k literárním, uměleckým a vědeckým dílům,
  • k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání,
  • k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti,
  • k vědeckým objevům,
  • k průmyslovým vzorům a modelům,
  • k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům,
  • na ochranu proti nekalé soutěži,
  • a všechna ostatní práva vztahující se k duševnímu vlastnictví v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké.


Práva k literárním, uměleckým a vědeckým dílům se pak označují jako práva autorská a práva k výkonům výkonných umělců, zvukových záznamů a rozhlasovému vysílání jako práva příbuzná k právu autorskému. Práva k vynálezům ve všech oblastech lidské činnosti, k průmyslovým vzorům a modelům, jakož i k továrním, obchodním známkám a známkám služeb, jakož i k obchodním jménům a obchodním názvům se pak označují jako práva průmyslová.

Průmyslovým právem rozumíme tedy především ochranu výsledků technické tvůrčí činnosti (vynálezy a užitné vzory), předměty průmyslového výtvarnictví (průmyslové vzory), jakož i práva na označení (ochranné známky a označení původu) a v neposlední řadě také konstrukční schémata polovodičových výrobků (topografie polovodičových výrobků). Ochrany požívají také pěstitelské činnosti (chráněné odrůdy rostlin), u nichž ochranná práva k odrůdám rostlin.

O poskytování ochrany na vynálezy, průmyslové vzory, užitné vzory, topografie polovodičových výrobků, ochranné známky, zeměpisná označení a označení původu výrobků rozhoduje ve správním řízení Úřad průmyslového vlastnictví, který o těchto předmětech průmyslových práv vede příslušné rejstříky, do kterých zapisuje všechny právně významné skutečnosti týkající se udělené ochrany a poskytnuté licence.

Významným počinem na mezinárodní úrovni pak bylo přijetí směrnice č. 2004/48/ES o vymáhání práv duševního vlastnictví, která byla motivována nutností odstranění rozdílů v ve vymáhání práv duševního vlastnictví v jednotlivých členských státech Evropské unie a jako prostředek k odstraňování padělání, pirátství a porušování práv k duševnímu vlastnictví, jakož i potřebou odstranit narušování hospodářské soutěže a vytvořit prostředí podporujícího inovaci a investice.

Ochrana duševního vlastnictví by měla umožnit vynálezci nebo tvůrci získávat oprávněný zisk ze svého vynálezu nebo ze svého díla, umožnit největší možné rozšíření děl, myšlenek a nových know-how. V následujících příspěvcích se budeme proto podrobně věnovat jednotlivým předmětům duševního vlastnictví (zejména průmyslovým právům) a ukážeme si, jak je efektivně práva k duševnímu vlastnictví chránit.

sobota 11. března 2017

Rozhlasové a televizní vysílání v provozovnách

Mnoho podnikatelů umožňuje ve své provozovně zákazníkům sledovat TV či poslouchat rádio. Bohužel si však často nejsou vědomi toho, že toto sebou nese povinnosti vůči autorům a kolektivním správcům autorských děl. Nesplnění těchto povinností pak může mít neblahé finanční konsekvence.

Podstata

Provozování vysílání znamená dle autorského zákona zpřístupňování díla vysílaného rozhlasem či televizí pomocí technického přístroje (TV, rádio, PC apod.). Obecně tak jde o užití autorského díla, k němuž je zapotřebí oprávnění. Dle autorského zákona pak připadají v úvahu licenční smlouva od autora, nebo instituty mimosmluvního užití, tj. zákonné licence. S ohledem na to, že autorů jsou tisíce, a uzavření smlouvy s každým z nich je absolutně nereálné, jsou autoři zastupováni kolektivními správci. Kolektivní správci se liší v závislosti na tom, jakou skupinu autorů či výkonných umělců zastupují. V ČR jde o Ochranný svaz autorský pro hudební autory (OSA) a INTERGRAM pro výkonné umělce. Tito dva správci navíc při sjednávání licence mají pověření i od některých dalších kolektivních správců jako je DILIA či OOA-S, zpravidla tak stačí sjednat licenční smlouvu jen s těmito dvěma správci.

Poplatky a vzory smluv

Kolektivní správci vždy uvádí aktuální sazebníky na svých webových stránkách, viz OSA.cz a Intergram.cz.

Kolektivní správci rovněž nabízí vzory licenčních smluv zpravidla i s pokyny pro jejich vyplnění. K uzavření smlouvy je možné využít i součinnosti zaměstnance kolektivního správce, avšak tato služba může být zpoplatněna. Aktuální vzory smluv naleznete na OSA.cz a Intergram.cz.

Nesplnění povinnosti

Provozování vysílání bez platné licence se považuje za neoprávněné užití autorského díla. Takové jednání má několik následků. Jednak bude mít provozovatel v budoucnu horší licenční podmínky, ale především mu hrozí soudní spor o vydání bezdůvodného obohacení ve výši dvojnásobku běžné odměny. V extrémním případě porušování nelze vyloučit ani trestní odpovědnost za porušení autorského práva.

Výjimky

Existují i situace, kdy licence nebude třeba. Autorský zákon konkrétně stanoví, že provozováním vysílání není zpřístupňování díla pacientům při poskytování zdravotních služeb ve zdravotnických zařízeních. Ovšem pozor, dle judikatury Nejvyššího soudu ČR toto neplatí pro lázeňská zařízení. Provozováním vysílání není ani případ, kdy si zaměstnanci pouští rádio v provozovně, aniž by tím mohli jakkoliv ovlivnit zákazníky. Jde především o případy, kdy je provoz vysílání uskutečňován v prostorách, kam zákazníci běžně nemají přístup. Naopak pozor na vysílání ve veřejných prostorách hotelů, penzionů (platí i pro pokoje hostů), obchodu či restaurace, aniž by byla uzavřena smlouva s kolektivními správci.

úterý 14. února 2017

Odpovědnost za provozování Free WIFI hotspotů

Česká republika je říší Free WIFI zón. Dle posledních zpráv patří naše země v hustotě pokrytí Free WIFI zón k nejlepším na světě. Typicky se jedná o provozovatele hostinců, restaurací nebo obchodů, kteří svým zákazníkům, a někdy nejen jim, umožňují připojení k internetu zdarma pomocí vlastní WIFI přípojky. S uvedeným však mohou být spojeny i komplikace, jimiž se aktuálně zabýval Soudní dvůr EU ve věci ve věci C-484/14 Tobias Mc Fadden v. Sony Music Entertainment Germany GmbH. Se závěry soudu bychom Vás tímto chtěli seznámit.

Podstata případu

Problém, který v uvedeném případě nastal, se blízce dotýkal autorských práv. Zákazník totiž využil volně dostupnou WIFI síť k připojení na internet a na něm neoprávněně sdílel autorská díla třetí strany. Soudní dvůr EU se pak primárně zabýval tím, zda je možné požadovat po provozovateli WIFI sítě náhradu škody za porušení autorských práv. Zde zřejmě uklidníme všechny dotčené provozovatele, neboť soudní dvůr jednoznačně konstatoval, že takový postup není možný.

Soudní dvůr ale na druhou stranu stanovil, že provozovatel Free WIFI sítě přece jen určité povinnosti má. Soud zejména uvedl, že v uvedeném případě se poškozený autor může po provozovateli domáhat opatření k ukončení či předcházení porušování autorských práv. Soudní dvůr však nezůstal pouze u toho a dále rozvedl, jaké opatření lze po provozovatelích spravedlivě požadovat.

Soudní dvůr konstatoval, že jediným opatřením, které pokládá za dostatečné, je zabezpečení WIFI sítě heslem. Zároveň Soudní dvůr uvedl, že získání hesla by mělo být vázáno na uvedení totožnosti zákazníka, neboť jen takové opatření je s to odradit uživatele sítě od porušování práv duševního vlastnictví.

Soudní dvůr naopak vyloučil možnost provozovatele sledovat obsah uživatelem přenášených dat. Stejně tak není přiměřeným opatřením úplné přerušení internetového připojení.

Závěr

Je možné polemizovat, nakolik je rozhodnutí Soudního dvora správné, a zda naopak vyžadování totožnosti po uživatelích není nepřiměřeným narušením svobody na internetu, nicméně aktuálně zde lepší řešení zřejmě není. Provozovatelům všech Free WIFI připojení tak lze doporučit přijetí opatření v souladu s uvedeným rozhodnutím a své sítě tedy zabezpečit heslem. V případě, že Vám v této souvislosti vzniknou jakékoliv problémy, neváhejte se obrátit na naši advokátní kancelář.