pátek 13. prosince 2013

Možnost přezkumu rozhodčích doložek i v probíhajících exekucích

Stanovisko občanskoprávního a obchodněprávního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.11.2013

Občanskoprávní a obchodněprávní kolegium vydalo stanovisko k současným rozhodnutím Nejvyššího soudu ohledně neplatnosti rozhodčích doložek a jejich možnostech přezkumu v exekučním řízení. Kolegium sjednotilo a zpřesnilo závěry z předchozích rozhodnutí Nejvyššího soudu tak, že byl-li rozhodčí nález vydán rozhodcem určeným v rozhodčí doložce odkazem na „rozhodčí řád“ právnické osoby, která není rozhodčím soudem podle zákona o rozhodčím řízení, je takový rozhodčí nález nevykonatelný. Vydal-li takto nezákonně určený rozhodce rozhodčí nález, na základě něhož byla nařízena exekuce, je třeba exekuci zastavit, zjistí-li soud dodatečně že rozhodčí doložka je neplatná.

Kolegium však uvádí, že předpokladem zastavení exekuce je to, že se exekuční soud okolnosti sjednání takové rozhodčí doložky vůbec dozví. K tomu podle kolegia dojde obvykle až k návrhu povinného na zastavení exekuce. Exekuční soud totiž dostává při návrhu oprávněného k dispozici pouze rozhodčí nález, nikoliv též rozhodčí doložku. Povinný tedy musí v exekučním řízení aktivně vystupovat a podat návrh na zastavení exekuce, v němž okolnosti sjednání rozhodčí doložky uvede. Není tedy automatickou povinností soudu přezkoumávat platnost rozhodčí doložky, pokud jej na její neplatnost povinný (nebo jiná osoba) neupozorní.

pátek 29. listopadu 2013

Spoluzavinění lyžaře při poranění na sjezdovce

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31.7.2013, sp. zn. 25 Cdo 4286/2011

Žalobce žaloval provozovatele lyžařského areálu o náhradu škody na zdraví, kterou si způsobil tím, že se v umístě, kde byla dobře viditelná a v lyžování nepřekážející mulda sněhu, pohyboval při lyžování vyšší rychlostí a ve snaze vyhnout se srážce s jiným lyžařem muldu přeskočil a dopadl do trychtýřovité díry s kameny, zbytky betonu a vodou, které se nacházely za muldou, čímž utrpěl zranění.

Obecné soudy zhodnotily, že žalobce si podstatnou měrou úraz přivodil sám tím, že jel nepřiměřenou rychlostí, ač si byl při svých zkušenostech vědom, že v posledním dojezdovém úseku lyžařské sjezdovky se dá předpokládat větší kumulace jiných lyžařů či osob. Jestliže žalobce utrpěl zranění při tomto stylu jízdy, kdy nebyl schopen bezpečně zvládnout situaci při hrozící srážce a kdy musel na náhlé vjetí jiného lyžaře do dráhy reagovat riskantním manévrem vjezdu do sněhové hromady, je podle Nejvyššího soudu správná úvaha odvolacího soudu o převažující míře spoluzpůsobení škody na jeho straně. Jestliže tedy jediným důvodem, proč vůbec žalobce projížděl sněhovou muldu, za níž se nacházel nebezpečný prostor, byla jeho (byť vynucená) reakce na pohyb jiného lyžaře, pak byl převažující příčinou pádu způsob jeho jízdy a okolnosti, které ji ovlivnily, nikoliv to, že nebezpečné místo nebylo označeno či ohrazeno; ani splnění povinnosti provozovatele vleku v tomto směru by zřejmě nemohlo zabránit tomu, aby žalobce ve snaze vyhnout se srážce do tohoto místa vjel. Jako správný byl tedy shledán závěr odvolacího soudu, že žalobce se na způsobení škody na svém zdraví účastnil v rozsahu 80 % a že v tomto rozsahu byla pokrácena požadovaná výše náhrady škody na zdraví.

čtvrtek 14. listopadu 2013

Odpovědnost za pád na zledovatělém chodníku

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30.7.2013, sp. zn. 25 Cdo 684/2012

Žalobkyně žalovala statutární město Frýdek-Místek o náhradu škody na zdraví, když upadla na zledovatělém chodníku ve vlastnictví města pokrytém sněhovým popraškem a utrpěla zlomeninu nohy a ruky. Žalované město, které je vlastníkem chodníku, jej v zimě neudržuje, tato informace je však uvedena v plánu zimní údržby na internetu a na úřední desce magistrátu, avšak na samotné komunikaci takové označení umístěno není.

Zatímco žalobkyně uváděla, že neudržováním chodníku porušilo město prevenční povinnost podle § 415 občanského zákoníku, tedy počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na majetku a zdraví, Nejvyšší soud vzhledem k okolnostem případu dovodil, že město žádnou prevenční ani jinou povinnost neporušilo. Podle Nejvyššího soudu není porušením povinnosti, jestliže město jako vlastník či správce komunikace neudržuje komunikace malého dopravního významu, které nejsou bezprostředně nutné pro pohyb občanů městem. Takovou komunikací malého významu byla i komunikace, na níž žalobkyně upadla, navíc je zřejmé, že je oddělena od dalších chodníků kovovými zábranami, které brání technice provádějící zimní údržbu, a vedle této spojky vede jiný chodník. Soud shledal, že porušením prevenční povinnosti města není ani to, že neudržovaný úsek nebyl označen cedulemi, když tyto informace byly zveřejněny na úřední desce magistrátu města a prostřednictvím internetu.

sobota 5. října 2013

Nový zákon o Katastru nemovitostí

Dne 23.8.2013 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zcela nový zákon č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí (tzv. katastrální zákon). Jedná se o jeden z mnoha zákonů provádějící zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník, který nabude účinnosti dne 1.1.2014. Nový zákon se vypořádává s mnohými změnami, které Nový občanský zákoník přináší, ať už se jedná o novou terminologii, nebo o zcela nové instituty. Jen pro představu lze dodat, že Nový občanský zákoník přináší 15 zcela nových věcných práv, která se budou zapisovat do Katastru nemovitostí. Nejdůležitější změny jsou uvedeny v následujících bodech.

  1. Nový zákon zavádí důslednou úpravu zásady materiální publicity. V důsledku uplatnění této zásady bude nově chráněna dobrá víra v pravdivost a úplnost zápisů právních vztahů v katastru. Od okamžiku zapsání práva k nemovitosti se má za to, že všichni vědí, kdo je vlastníkem, případně jaká práva jsou s nemovitostí spojena a zároveň budou v dobré víře, že evidovaný stav odpovídá skutečnosti. Tato zásada se uplatňovala již dnes, ale díky špatné úpravě ve starém zákoně často docházelo k soudním  sporům týkajícím se pravdivosti a správnosti zápisu.
  2. Další zásadou, kterou nový katastrální zákon zcela zásadně mění, je zásada priority, jež se v současnosti uplatňuje pouze formálně. Podle nového občanského zákoníku platí, že pro pořadí je rozhodující doba podání návrhu na zápis práva a práva zapsaná na základě návrhů podaných v téže době mají stejné pořadí. Nový katastrální zákon však dobu podání dále specifikuje a právní účinky vkladu přiznává již k okamžiku, kdy byl návrh na zápis doručen katastrálnímu úřadu. Okamžik bude v souladu s ustanovením správního řádu měřen na den, hodinu a minutu (na rozdíl od dnešní právní úpravy, kdy právní účinky připadají na den podání návrhu). Budou-li mít dva návrhy na zápis stejné pořadí, použije se rovněž ustanovení správního řádu řešící případ, kdy předstih žádosti nelze určit, a pořadí těchto žádostí bude stanoveno losem.
  3. Změny se dočká i zásada intabulace (zásada, která upravuje, že změny v právech k nemovitostem zapsaných v katastru nemovitostí jsou účinné až  zápisem těchto změn v katastru nemovitostí a ne již účinností smluv, na základě kterých se tato práva mění např. kupní smlouvou k pozemku). Nově se všechna věcná práva budou do katastru zapisovat výlučně vkladem, jako tomu bylo i v minulosti u pozemkových knih. Uvedenou změnou odpadnou mnohé spory o to, který způsob zápisu (vklad či záznam) se má na daný případ použít, tzn., vkladem se budou nově zapisovat nejen práva k nemovitostem ze smluv, ale i práva, která vznikla, změnila se nebo zanikla ze zákona, na základě rozhodnutí, příklepem licitátora na veřejné dražbě, vydržením, přírůstkem nebo zpracováním.
  4. Nad rámec požadavků stanovených správním řádem bude zvýšena informovanost účastníků vkladového  řízení. Podle § 18 odst. 1 kat.zák. katastrální úřad povolí vklad nejdříve po uplynutí 20 dnů od odeslání informace vlastníku nemovitosti nebo jiného  oprávněného, jehož se změna práv dotýká. Tato úprava v některých případech povede i k prodloužení řízení. O provedeném vkladu pak bude zasíláno vyrozumění, a to těm osobám, které vkladem právo pozbývají nebo jejichž právo se vkladem omezuje. Vyrozumění bude mít podobu výpisu z katastru nemovitostí, ze kterého bude patrné, jaký vklad byl do katastru proveden, tedy jaká změna a ve prospěch koho byla v katastru zapsána. Zvýšení informovanosti by mělo vést k tomu, že i v případě, že katastrálnímu úřadu budou ke vkladu předloženy podvržené listiny, vyjde tato skutečnost najevo.
Naprostá většina technických ustanovení, týkajících se zejména fungování a vedení veřejného seznamu katastru nemovitostí, zůstala nezměněna, ovšem s výjimkou toho, že obsahují zcela novou terminologii.

Zákon nabude účinnosti dne 1.1.2014

pátek 20. září 2013

Nadměrné užívání spoluvlastnického podílu k věci

Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4.7.2013, sp. zn. 22 Cdo 1645/2013

Nejvyšší soud ČR řešil spor dvou spoluvlastníků domu s rovnocennými spoluvlastnickými podíly, když dům fakticky užíval pouze jeden ze spoluvlastníků a druhému odepřel do domu přístup bez jeho souhlasu. Spoluvlastník, který nemohl dům užívat, se tak u soudu domáhal po užívajícím spoluvlastníkovi peněžité náhrady za to, že dům nemůže užívat. Nejvyšší soud zkoumal, zda se v takovém případě jedná o bezdůvodné obohacení nebo nárok z jiného právního titulu.

Nejvyšší soud vycházel z následujících úvah, při kterých odlišil, zda spoluvlastník užívá sám celou věc na základě právního důvodu, nebo bezdůvodně. V prvním případě právo každého ze spoluvlastníků věc užívat je omezeno stejným právem ostatních užívat věc podle velikosti podílu. Podle mohou spoluvlastníci (dohodou nebo většinovým rozhodnutím) nebo soud o hospodaření se společnou věcí rozhodnout podle § 139 odst. 2 obč. zák. tak, že některého ze spoluvlastníků z fyzického užívání věci zcela nebo zčásti vyloučí; v takovém případě logicky užívá některý ze spoluvlastníků věc nad rámec jeho podílu. Jde však o omezení práva dovolené zákonem, za které z užívání zcela či z části vyloučenému spoluvlastníkovi náleží náhrada ve výši odpovídající rozsahu jeho újmy. Spoluvlastník užívající věc nad rámec svého podílu v tomto případě neužívá věc bez právního důvodu, a proto jejím užíváním nemůže získat bezdůvodné obohacení.

Právo spoluvlastníka na náhradu za to, že neužívá společnou věc v rozsahu odpovídajícím jeho spoluvlastnickému podílu, je dáno zákonem a vyplývá z práva spoluvlastníka podílet se na užívání společné věci v míře odpovídající jeho podílu. Rozsah tohoto užívacího práva ke společné věci nemůže být proti vůli spoluvlastníka rozhodnutím spoluvlastníků modifikován. Neumožňují-li existující poměry některému spoluvlastníku plnou realizaci tohoto práva, náleží mu za to (jestliže se ovšem strany nedohodly jinak) odpovídající náhrada. Jde o náhradu za omezení spoluvlastnického práva.

Jiná situace nastane v druhém případě, užívá-li spoluvlastník věc nad rámec svého podílu bez právního důvodu (bez rozhodnutí většiny spoluvlastníků nebo bez dohody spoluvlastníků anebo bez rozhodnutí soudu). Pouze spoluvlastníci vůči sobě navzájem mohou z takto nastoleného vztahu vyvozovat nároky a případně se domáhat jiné úpravy užívání věci. Samotné spoluvlastnické právo však není právním důvodem užívání věci v jakémkoliv rozsahu; je jen důvodem k užívání věci v rozsahu spoluvlastnického podílu.

Z „vlastnictví“ podílu sice nevyplývá právo užívat pouze konkrétní část věci, nicméně spoluvlastník je oprávněn užívat věc jen v rámci svého podílu. Jinak řečeno, to, že spoluvlastník je (v rámci svého podílu) oprávněn užívat celou věc, ještě neznamená, že ji může „bez dalšího“ užívat nad rámec podílu na úkor ostatních spoluvlastníků. Majetkový prospěch dosažený tímto užíváním považuje judikatura za obohacení získané bez právního důvodu (bezdůvodné obohacení).

pátek 30. srpna 2013

Podání z datové schránky bez zaručeného elektronického podpisu

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17.2.2012, sp. zn. 8 As 89/2011

Nejvyšší správní soud ČR uvedeným rozsudkem vnesl jasno do otázek spojených s užíváním datové schránky soukromých osob při odeslání podání určených orgánům veřejné moci. Právní teorie dosud nebyla jednotná v otázce, zda podání odeslané z datové schránky soukromé osoby musí být opatřeno též zaručeným elektronickým podpisem této osoby, aby mělo účinky rovnocenné písemnému podání, anebo není zapotřebí k podání, které je obsahem datové zprávy, připojovat zaručený elektronický podpis.

Nejvyšší správní soud ČR uvedl, že za splnění určitých podmínek má účinky písemného podání též podání odeslané z datové schránky fyzické osoby, které není opatřeno zaručeným elektronickým podpisem. Podle soudu se musí rozlišovat, zda datovou zprávu odeslala osoba oprávněná (tedy subjekt, pro který byla datová schránka zřízena) nebo osoba pověřená (tedy osoba, kterou osoba oprávněná pověřila přístupem do datové schránky). V případě, že datovou zprávu odesílá osoba oprávněná, má její úkon stejné účinky jako úkon písemný podepsaný vlastnoručním podpisem. V případě, že datovou zprávu odesílá osoba pověřená, musí tato osoba doložit pověření k učinění takového podání a pokud je toto pověření doloženo, má taková datová zpráva též účinky písemného podání i bez připojení zaručeného elektronického podpisu osoby oprávněné.

Přestože soud se v konkrétním případě zabýval pouze datovou schránkou fyzické osoby, domníváme se, že uvedené závěry je možné vztáhnout i na datovou schránku podnikající fyzické osoby a na datovou schránku právnické osoby.

sobota 24. srpna 2013

Nový zákon o státním občanství České republiky

Dne 2.7.2013 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen zcela nový zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky, který nahrazuje zákon č. 40/1993 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství České republiky. Nový zákon má 83§ a řeší zejména způsoby nabývání a pozbývání občanství, pravidla pro jeho zjišťování, osvědčování, prokazování a vedení evidence.

Dle nového zákona se státní občanství ČR nabývá narozením, nově určením otcovství, osvojením, nalezením na území České republiky, udělením, prohlášením nebo v souvislosti se svěřením do ústavní, pěstounské nebo jiné formy náhradní péče. Největší změnu, kterou nový zákon přináší, je zavedení možnosti dvojího občanství, tedy nabytí českého občanství bez automatické ztráty původního občanství.

Dvojí občanství bude přínosem zejména pro Čechy, kteří emigrovali a původní české občanství tak ztratili. Zvýhodnění se již ale nebude týkat dětí a vnuků těch, kteří občanství dříve pozbyli. S tím souvisí i zvýhodnění, po celý rok 2014, pro občany Slovenské republiky, kteří měli před rozpadem federace na území ČR trvalý pobyt, při získávání státního občanství ČR, kdy se na ně budou aplikovat mnohem mírnější podmínky. Zvýhodnění se dostane také cizincům druhé generace, což se v ČR bude nejčastěji týkat Vietnamců. Mírnější podmínky budou platit také pro občany EU, Švýcarska, Lichtenštejnska, Norska a Islandu.

Nový zákon je ovšem v mnoha ohledech přísnější než ten předchozí. Uchazeči o občanství musí prokázat své příjmy, nesmí být odsouzeni za trestný čin, nesmí pobírat sociální dávky a musí být "integrováni" do společnosti v České republice. Míra integrace se bude prokazovat písemným testem obsahujícím otázky z českých reálií, znalosti Ústavy a českého jazyka. Test připraví Ministerstvo školství.

Dále zákon zavádí testy DNA k určení otcovství, které mají zamezit fingovanému otcovství, kdy obvykle za úplatu dítě získá občanství díky českému otci. Určení otcovství by navíc mělo trvat maximálně 2 měsíce a dítě bude po tu dobu požívat výhody trvalého pobytu.

Novinkou je tzv. VIP občanství, to budou moci cizinci získat, pokud budou významným přínosem pro Českou republiku z hlediska vědeckého, vzdělávacího, kulturního či sportovního. Kritizovaným bodem je nemožnost soudního přezkumu rozhodnutí, kterým stát zamítne udělení občanství kvůli bezpečnostnímu riziku po upozornění policie nebo Bezpečnostní informační služby, většinou jde totiž o tajné informace.

Zákon nabude účinnosti dne 1.1.2014

pátek 16. srpna 2013

Novela zákoníku práce

Dne 21.6.2013 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Tato novela znovu zavádí možnost neomezeného počtu sjednání pracovního poměru na dobu určitou za předem stanovených podmínek a zároveň se i dotýká úpravy odpočinku mezi směnami.

Dosavadní ustanovení § 39 odst. 2, které určuje, že pracovní poměr na dobu určitou lze sjednat jen v délce 3 let a může se opakovat nejvíce dvakrát, sice zůstává zachováno, ale nový odstavec 4 v § 39 dává legální možnost, jak pracovní poměr na dobu určitou lze za určitých podmínek sjednávat. Tento nový odstavec umožní některým zaměstnavatelům za dodržení určitých podmínek uzavírat se zaměstnanci pracovní smlouvy na dobu určitou bez výše uvedených omezení. Bude to možné, pouze pokud budou dány vážné provozní důvody nebo důvody spočívající ve zvláštní povaze práce, na jejichž základě nelze na zaměstnavateli spravedlivě požadovat, aby zaměstnanci, který má tuto práci vykonávat, navrhl založení pracovního poměru na dobu neurčitou. Podmínkou bude písemná dohoda zaměstnavatele s odborovou organizací, která bude obsahovat bližší vymezení takových důvodů, pravidla sjednávání a opakování pracovního poměru na dobu určitou, okruh zaměstnanců, kterých se bude tento postup týkat a dobu, na kterou se dohoda uzavírá. V případě, že u zaměstnavatele nepůsobí odborová organizace, je možné písemnou dohodu nahradit vnitřním předpisem. Zaměstnanci na dobu určitou by také měli pobírat všechny benefity, které zaměstnavatel běžně poskytuje. Předpokládá se, že novou úpravu využijí především zaměstnavatelé sezónních pracovníků zejména v zemědělství a stavebnictví.

Jak je výše uvedeno, novela se také zabývá změnou nepřetržitého odpočinku mezi směnami, který byl doposud 12 po sobě jdoucích hodin během 24 hodin. Nově bude tento povinný odpočinek dlouhý 11 hodin. Pro zaměstnance starší 15 let a mladší 18 let bude ovšem zachován odpočinek 12 hodinový.

Zákon nabyl účinnosti dne 1.8.2013

pátek 2. srpna 2013

Informace v souvislosti s povodněmi

Dne 5.6.2013 vydala Finanční správa ČR tiskovou zprávu v souvislosti s povodněmi, které zasáhly území České republiky. Finanční správa se zde snaží vyjít vstříc lidem postiženým povodněmi, ale i těm, kteří se jim snaží pomoci. To se děje zejména osvobozením od daně darovací v případech, kdy je osobám postiženým touto živelní událostí poskytována fyzickými a právnickými osobami bezúplatně materiální výpomoc včetně poskytování různých činností (služeb) nebo zapůjčování techniky.

Vzhledem k důležitosti této tiskové zprávy si její podstatnou část dovolím přenést přímo do tohoto textu. Jedná se o jednotlivé body pomoci Finanční správy ČR občanům postiženým povodněmi:

V souvislosti s živelnou pohromou (povodně a záplavy), která zasáhla území ČR v červnu 2013, Finanční správa České republiky sděluje:

  1. V důsledku této skutečnosti budou správci daně postupovat vstřícně a ve vzájemné součinnosti s fyzickými a právnickými osobami, které povodně či záplavy postihly. Předpokladem k takovému postupu je neprodlené oznámení o postižení povodní nebo záplavou místně příslušnému finančnímu úřadu.
  2. V případech nutnosti prodloužit lhůtu k podání daňového přiznání, správce daně na žádost poplatníka vstřícně zohlední důsledky živelní pohromy.
  3. V případě hrozícího prodlení s placením daní a záloh na daň je možné podat žádost správci daně o posečkání s placením daně z příjmů nebo o její zaplacení ve splátkách. Správce daně může zálohy na daň na žádost stanovit jinak, popřípadě zcela od nich upustit.
  4. Povodněmi či záplavami postižené fyzické a právnické osoby budou osvobozeny od správních poplatků souvisejících s úkony v daňovém řízení.
  5. Poskytnuté dary, o které je možné snížit základ daně, lze poskytnout povodněmi či záplavami postiženým osobám prostřednictvím pořadatelů veřejných sbírek.
  6. Finanční a jiné dary poskytované v souvislosti s postižením povodněmi jsou osvobozeny od daně darovací. (Jde o bezúplatné nabytí majetku na humanitární nebo charitativní účely a bezúplatné nabytí majetku z veřejných sbírek).
  7. Generální finanční ředitelství může na žádost povodněmi či záplavami postižené osoby, a to i k podnětu ručitele, zcela nebo částečně prominout daň dědickou, daň darovací a daň z převodu nemovitostí při řešení důsledků živelních pohrom a jiných mimořádných hromadných událostí z důvodu odstranění tvrdosti.
  8. Obec při řešení důsledků živelních pohrom může zcela nebo částečně osvobodit od daně z nemovitostí na svém území obecně závaznou vyhláškou nemovitosti dotčené živelnou pohromou, a to nejdéle na dobu 5 let, přičemž toto osvobození lze stanovit také za již uplynulé zdaňovací období. Obecně závazná vyhláška, kterou obec osvobození stanoví, musí být vydána tak, aby nabyla účinnosti do 31. 3. roku následujícího po zdaňovacím období, v němž k živelní pohromě došlo. Pokud poplatník uplatňuje nárok na uvedené osvobození za již uplynulé zdaňovací období, případně na aktuální zdaňovací období, avšak po termínu pro podání daňového přiznání, uplatní nárok na osvobození v dodatečném daňovém přiznání.
  9. Částka daru formou dárcovské SMS (DMS) nepodléhá DPH.

K nahlédnutí na stránkách Finanční správy zde: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/financni_sprava_25661.html?year=0%C2%93

sobota 27. července 2013

Výhody mediace oproti soudnímu řízení

Mediace je nákladově efektivní a rychlé mimosoudní řešení sporů v civilních, obchodních, patentových a známkových věcech. Jde o řízení, které je přizpůsobeno potřebám stran sporu a v plné míře respektuje jejich soukromí. Je prokázáno, že mediační dohody jsou obvykle dobrovolně dodržovány a mezi stranami je zachován přátelský a udržitelný civilní nebo obchodní vztah. To vše je obvykle v běžném soudním řízení nedosažitelné.
Mediace Soudní řízení
  • Mediace je oproti soudnímu řízení časově podstatně rychlejší. Průměrná délka mediace při modelovém sporu o 100.000 Kč činí v ČR 75 dní (při průměru EU 87 dní).
  • Finanční náklady na mediaci jsou oproti soudnímu řízení třetinové. Náklady u modelového sporu o 100.000 Kč jsou 11.500 Kč, tedy 11,5% hodnoty sporu.
  • Mediace poskytuje trvalé řešení sporů, neboť uspokojuje trvalé zájmy všech jejích účastníků, nikoliv pouhé pozice stran sporu.
  • Mediace probíhá za zavřenými dveřmi a je tedy vhodná zejména pro obchodníky, kteří nechtějí podstoupit soudní řízení, při kterém by mohly být mnohé cenné informace vyzrazeny konkurenci či veřejnosti. Mediace je také vhodná k trvalému řešení rodinných sporů ve kterých je zachováno soukromí účastníků v osobních a rodinných věcech.
  • Soudní řízení při modelovém sporu o 100.000 Kč trvá v ČR 1.280 dní (průměr EU je 697 dní). To je 17x delší doba trvání sporu než u mediace.
  • Finanční náklady u modelového sporu o 100.000 Kč dosahují v případě soudního řízení v ČR v průměru 35.000 Kč, tedy 35% hodnoty sporu.
  • V soudní řízení jde pouze o věcné vyřešení dílčích problémů (vyřešíme spor o předmětnou věc, ale konflikt může zůstat nevyřešen). To platí jak pro spory v obchodních věcech, tak i v rodinných věcech.
  • Soudní řízení je zásadně veřejné a může tak významně poškodit těžce budované dobré jméno právnických i fyzických osob před veřejností v probíhajícím sporu před soudem.
Více o mediacích a o možnosti bezplatné konzultace na http://www.karabec.cz/mediace/.

pátek 26. července 2013

Okamžik účinků výpovědi z nájmu bytu

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 2734/2012

Nejvyšší soud ČR se zabýval otázkou, kdy nastává účinek výpovědi z nájmu bytu. Soud byl veden následujícími úvahami. Výpověď z nájmu bytu je jednostranným hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Judikatura i právní teorie se ustálila v právním názoru, že účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč zák.).

Slovním spojením „dostane do sféry jeho dispozice“ je třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem. Právní teorie i soudní praxe takovou možností chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit.

Je-li výpověď doručována prostřednictvím držitele poštovní licence adresátovi v místě, kde se zdržuje, má tak objektivní příležitost seznámit se s jeho obsahem a nemůže být právně významné, zda tak (ne)učinil; nerozhodné jsou i subjektivní důvody, které jej k tomu vedly. Nájemce měl na základě oznámení pošty objektivně možnost vyzvednout si uloženou zásilku obsahující výpověď z nájmu bytu a seznámit se s jejím obsahem dříve, než se nevyzvednutá zásilka vrátila zpět jako nevyzvednutá. V takovém případě nastaly hmotněprávní účinky výpovědi v okamžiku, kdy i přes oznámení o uložení zásilky této objektivní možnosti seznámit se s obsahem zásilky (a tudíž i s výpovědí z nájmu bytu) nevyužil.

Nejvyšší soud tedy uzavřel, že hmotněprávní úkon je třeba považovat za doručený okamžikem, kdy se adresát tohoto úkonu měl možnost s ním objektivně seznámit, doručení nelze vázat na okamžik, kdy je adresát „ochoten“ se s úkonem seznámit (vyzvednout si zásilku, seznámit se s jejím obsahem).

pátek 12. července 2013

Konec anonymních akcií

Dne 30.6.2013 nabyl účinnosti zákon č.  134/2013 Sb.,  o některých opatřeních ke zvýšení transparentnosti akciových společností. Nejdůležitější změnu, kterou nový zákon přináší, je zrušení toliko kontroverzních a v médiích probíraných tzv. anonymních akcií.

Zcela nový zákon zajistí zrušení anonymních akcií tím, že 1.1.2014 se veškeré listinné akcie na majitele, které nejsou imobilizovány, změní na listinné akcie na jméno. Automatický zápis proběhne pouze, pokud firma do té doby akcie nezapíše do centrálního depozitáře, nebo je neuloží v listinné podobě u banky. Akcionáři musí své akcie na majitele vyměnit za listinné akcie na jméno nejpozději do 30.6.2014. Pokud tak neučiní, ztratí tímto dnem veškerá práva, která se k akciím vážou, a to do doby než splní povinnost výměny akcií danou zákonem. Do stejného data, tedy do 30.6.2014, musí představenstva společností uvést do souladu s novým zákonem své stanovy.

Výsledkem bude, že zapsání akcií do centrálního depozitáře, jejich uložení v listinné podobě u bank nebo výměna za listinné akcie na jméno zajistí identifikaci vlastníka. To budou moci využít policisté, žalobci, soudci či zadavatelé veřejných zakázek a poskytovatelé dotací. Současně se zavádí povinnost akcionářů držících listinné akcie na jméno zavést si pro účely výplaty dividendy účet u banky, který bude povinnou náležitostí seznamu akcionářů.

Zákon nabyl účinnosti dne 30.6.2013

pátek 14. června 2013

Novela spotřebitelského úvěru

Dne 25.2. nabyla účinnosti novela zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru. Tato novela výrazným způsobem posiluje pozici spotřebitele a má za cíl zamezit praktiky podobající se lichvě, které se často při poskytování spotřebitelského úvěru vyskytují.

Novela obsahuje tyto významné změny:

  • odpovědné úvěrování – věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud bude po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, požadavek "odborné péče" znamená, že věřitel má jednat jako profesionál v příslušné oblasti (který má vědět, co vše je nutné zohlednit), a když tak nejedná, porušuje zákon 
  • směnky a šeky – směnku ani šek již není možné použít ke splacení nebo zajištění splacení spotřebitelského úvěru, přičemž věřitel a zprostředkovatel odpovídají společně a nerozdílně spotřebiteli za škodu způsobenou porušením této povinnosti, zabrání se tím existujícím neférový praktikám spočívajícím ve vyplňování bianco směnek v rozporu s tím, co bylo mezi stranami dohodnuto
  • zajištění pohledávky – zajištění spotřebitelského úvěru nemůže být ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky 
  • telefonní čísla – při nabízení, sjednávání nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru prostřednictvím hlasové telefonní komunikace, textové nebo multimediální zprávy nelze použít telefonní číslo pro přístup ke službám s vyjádřenou cenou (při komunikaci se zákazníkem v souvislosti se spotřebitelskými úvěry tak není možné využívat linky 900, 906 apod.) 
  • zprostředkování spotřebitelského úvěru: 
    • smlouva o zprostředkování spotřebitelského úvěru musí být uzavřena písemně a musí obsahovat informaci o právu spotřebitele na odstoupení od této smlouvy 
    • spotřebitel může od smlouvy o zprostředkování odstoupit bez uvedení důvodů ve lhůtě 14 dní od jejího uzavření, pokud do té doby nedojde na jejím základě k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, přičemž odstoupením od smlouvy z prostředkování se smlouva od počátku ruší 
    • smlouva o zprostředkování musí obsahovat ujednání o odměně zprostředkovatele, kterou platí spotřebitel
    • před tím, než zprostředkovatel bude mít vůči spotřebiteli nárok na zaplacení odměny za zprostředkování, musí předložit spotřebiteli vyrozumění o výsledku své zprostředkovatelské činnosti 
  • sankce – při porušení výše uvedených povinností může orgán uložit pokutu až do výše 20 mil. Kč. V případě porušení shora uvedených povinností bude mít spotřebitel také možnost domáhat se svých práv u finančního arbitra. 

Od 1. 1. 2014 pak bude ještě platit podmínka, že velikost písma v obchodních podmínkách k úvěrové smlouvě nesmí být menší, než je písmo ve smlouvě.

pátek 7. června 2013

Nepřípustnost obtěžování pohledem

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 2012, sp. zn. 22 Cdo 583/2011

Občanskoprávní a obchodněprávní kolegium Nejvyššího soudu schválilo stanovisko soudu k otázce narušování soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti. Stanovisko vychází z rozhodnutí jednoho ze senátů soudu z října 2012. Podle § 127 odst. 1 obč. zák. se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv (tzv. imise). Soud dovodil, že imise mohou být imateriální (srov. obrat „se musí zdržet všeho, čím by ... obtěžoval jiného“), tedy imisí může být za určitých okolností i obtěžování pohledem.

Aby bylo možno obtěžování pohledem považovat za imisi, muselo by jít o mimořádnou situaci, při které by bylo soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele sousední nemovitosti; zpravidla by šlo o případy, kdy vlastnické právo by bylo zneužíváno k nahlížení do sousední nemovitosti za účelem narušování soukromí sousedů anebo by došlo ke stavební změně, umožňující nahlížení do dosud uzavřených prostor, přičemž tuto změnu by neodůvodňovaly oprávněné zájmy toho, kdo změnu provedl. Uvedené pravidlo musí tím spíše platit pro fotografování a filmování osob; v takovém případě jde totiž v jistém smyslu o „obtěžování pohledem“, umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky. Lze proto konstatovat, že je-li fotografováním nebo pořizováním jiného obrazového záznamu soustavně a závažným způsobem narušováno soukromí vlastníka nebo uživatele nemovitosti, jde o imisi ve smyslu § 127 odst. 1 obč. zák.

Ochrany proti takovým imisím se lze domáhat vedle žaloby na zdržení se takového jednání i žalobou na ochranu osobnosti.

pátek 31. května 2013

Forma pokynů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.9.2012, sp. zn. 21 Cdo 2141/2011

Nejvyšší soud ČR se vyjádřil k otázce, jakou formou může zaměstnavatel (resp. nadřízený ostatních zaměstnanců) udělovat pro podřízené zaměstnance závazné pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany při práci. Podle soudu je nutné pouze, aby byl pokyn dostatečně konkrétní a právní závaznost má proto má proto jakýkoli výslovný pokyn, ať je již učiněn písemně, nebo ústně, bez ohledu na svoji expresívnost, anebo na to, do jaké míry odpovídá jeho obsah pravidlům společenských konvencí. Korektním pokynem k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proto mohl být v soudem posuzovaném případě shledán ústní pokyn nadřízeného zaměstnance vůči svým podřízeným tohoto znění: „kurva, nelezte tam na ty světlíky, můžete sletět“, neboť tím stanoví pro podřízené závazný způsob chování a vysvětluje důvod svého pokynu. Je samozřejmé, že pokyn má být vydán předem, nikoliv až ve chvíli, kdy již nějaký úrazový děj probíhá; není však na závadu, je-li vydán ve chvíli, kdy nebezpečí může hrozit, a smyslem pokynu je tomuto nebezpečí předejít. Pokyny k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci proto nelze chápat jen jako nějaké formalizované abstraktní poučování o pravidlech chování v situacích, které teoreticky mohou (ale nemusí) v budoucnu nastat, nýbrž také jako praktickou reakci, jejímž smyslem je usměrnit jednání podřízených tak, aby se vyhnuli možnému nebezpečí, které by v průběhu výkonu práce při jiném způsobu chování mohlo jinak reálně hrozit.

pátek 24. května 2013

Jednotné sazby pojištění pro muže a ženy

Dne 25.4.2013 nabyl účinnosti zákon č. 99/2013 Sb., kterým se mění některé zákony v oblasti pojišťovnictví a penzijního připojištění v souvislosti se zrušením výjimky ze zásady rovného zacházení v právu Evropské unie. Zákon zavádí zejména pravidlo stejného přístupu k oběma pohlavím, které je uplatňováno v nových smlouvách bez jakékoli výjimky, pokud jde o výpočet pojistného a pojistného plnění u jednotlivých pojištěných.

Již směrnice Rady č. 2004/113/ES ze dne 13. prosince 2004 zavedla pravidlo, aby použití pohlaví jako faktoru při výpočtu výše pojistného a pojistného plnění pro účely pojištění a souvisejících finančních služeb nevedlo u jednotlivých pojištěných k rozdílům ve výši pojistného a pojistného plnění. Avšak ustanovení odst. 2 čl. 5 směrnice umožňovalo členským státům ponechat určité výjimky, proto české zákony o pojištění dosud umožňovaly pro stanovení výše pojistného a výpočet pojistného plnění používat kromě věku a zdravotního stavu i faktor pohlaví. Rozsudkem Soudního dvora EU z 1. 3. 2011 bylo ale ustanovení umožňující členským státům ponechání výjimky bez časového omezení zrušeno, a to s účinností od 21. prosince 2012. V závislosti na toto soudní rozhodnutí Ministerstvo financí připravilo shora uvedenou novelu zákonů o pojištění.

Opatření jsou v této chvíli už spíše formální, protože tuzemské pojišťovny ke sjednocení sazeb přistoupily již ke dni zrušení výjimky v evropské směrnici, tedy k 21. 12. 2012. Toto opatření zdražilo ženám pojištění, mužům ho naopak mírně zlevnilo. Pravidlo stejného přístupu k oběma pohlavím se uplatňuje pouze na nové smlouvy, které byly uzavřeny 21. prosince 2012 nebo po tomto datu.

Zákon nabyl účinnosti dne 25.4.2013

pátek 17. května 2013

Informace GFŘ - k placení daně z nemovitostí

Dne 26.4.2013 vydalo Generální finanční ředitelství (dále jen „GFŘ“) každoroční tiskovou zprávu s pokyny k placení daně z nemovitostí. Ta má být zaplacena nejpozději do 31.5.2013. Tisková zpráva se zejména zabývá změnami, které letošní rok přinesl pro placení daně z nemovitostí. Jedná se zejména o změnu čísel bankovních účtů finančních úřadů, na které se částka odpovídající dani posílá.

K nahlédnutí na stránkách Finanční správy zde: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/financni_sprava_25459.html

Jen o pár dní později, a to 30.4.2013 vydalo GFŘ doplňkovou tiskovou zprávu ke zprávě předchozí. GFŘ v ní varuje na chybné označení čísel bankovních účtů finančních úřadů na složenkách, sloužících pro zaplacení daně z nemovitostí, které došly poplatníkům v měsíci dubnu 2013. Tuto chybu neprodleně napravili zasláním nových složenek s již správným číslem bankovního účtu.

K nahlédnutí na stránkách Finanční správy zde: http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xchg/cds/xsl/financni_sprava_25485.html

středa 15. května 2013

Ústavní soud zrušil tzv. přísudkovou vyhlášku o odměnách advokátů

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12

Ústavní soud vyhověl návrhu skupiny senátorů a zrušil ke dni vyhlášení nálezu ve Sbírce zákonů (1) celou vyhlášku Ministerstva spravedlnosti č. 484/2000 Sb. (tzv. přísudkovou vyhlášku), podle které se vypočítávaly odměny za právní zastupování účastníka řízení advokátem v civilním soudním řízení.

Původním smyslem přísudkové vyhlášky bylo zjednodušení výpočtu odměny za právní zastupování v občanském (civilním) soudním řízení a odstranění průtahů způsobených účastníky řízení. Přísudková vyhláška totiž stanovila náklady právního zastoupení paušální výší odměn právních zástupců, přičemž nerozlišovala složitost věci, časovou náročnost, počet provedených úkonů právní služby ani výsledek řízení před soudem. Tento systém se však praxi neosvědčil a podle Ústavního soudu došlo v mnohých případech ke zneužití práva na zastoupení účastníka advokátem.

Přísudková vyhláška totiž zejména v poslední době motivovala věřitele k soudním sporům o bagatelní (malicherné) částky, přičemž jejich ziskem nebyl samotný předmět sporu, ale paušální (a vzhledem k předmětu řízení nepřiměřená) výše odměny právního zastoupení. To vedlo ke vzniku trhu s bagatelními pohledávkami, během jejichž uplatňování převyšovaly přiznané náklady ty, které byly skutečně vynaloženy. Přiznané náklady se v důsledku této vyhlášky dostávaly do hrubého nepoměru k hodnotě sporu, čímž docházelo ke stanovení sankce bez zákona, což je podle Ústavního soudu v rozporu s ústavním pořádkem.

Výpočet odměny za právní zastoupení v civilním řízení se tak bude řídit advokátním tarifem (vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb.), která určuje odměnu v závislosti na počtu úkonů, které byly advokátem v soudním řízení učiněny. Pro neúspěšnou stranu soudního sporu to bude znamenat, že celkový dluh, který bude muset uhradit, bude ve většině případů nižší. V případě nesporného nároku (vydání platebního rozkazu), proti kterému se dlužník nebude bránit, se odměna právního zastoupení, kterou musí protistraně uhradit, sníží. Například dosud činila odměna v takovém případě při vymáhání dluhu ve výši 10.000,- Kč částku 8.100,- Kč bez DPH, nově podle advokátního tarifu bude odměna činit 3.600,- Kč bez DPH.

(1) Nález ÚS byl ve Sbírce zákonů uveřejněn dne 7. 5. 2013 pod č. 116/2013 Sb.

úterý 14. května 2013

Zákon o podmínkách poskytování služeb spojených s bydlením

Dne 14.3.2013 byl ve Sbírce zákonů vyhlášen nový zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

Nový zákon v patnácti paragrafech upravuje náležitosti související s poskytováním služeb spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty a postup při určování záloh za tyto služby, rozúčtování, vyúčtování a vypořádání nákladů. Službami se podle nového zákona rozumí zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu. Zákon se týká nájemního, družstevního i vlastnického bydlení.

Nový zákon se též zabývá pokutami a poplatky z prodlení při nesplnění některé z povinností dané tímto zákonem. Pokuta se může vztahovat jak na příjemce služeb, tak na jejich poskytovatele.

Zákon nabude účinnosti dne 1.1.2014

pondělí 13. května 2013

Informace GFŘ - k ručení za nezaplacenou daň

Dne 29.3.2013 vydalo Generální finanční ředitelství sdělení k problematice ručení za zaplacení daně z přidané hodnoty. Tímto sdělením se odkládá termín, ke kterému začne správce daně vyzývat k úhradě nedoplatku ručitele, u kterého ručení vznikne ze zákona, a to do 30.9.2013 namísto původně určeného data 1.4.2013

Sdělení k nahlédnutí ve formátu Pdf zde:
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/2013_Informace_GFR_ruceni.pdf

Informace a vysvětlení GFŘ k institutu ručení za nezaplacenou daň k nahlédnutí ve formátu Pdf zde:
http://cds.mfcr.cz/cps/rde/xbcr/cds/Ruceni.pdf

čtvrtek 9. května 2013

Novela zákona o vyvlastnění

Dne 27.11. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění).

Novela zrychluje vyvlastňování pozemků pro stavbu dálnic a liniových staveb. Konkrétně mění stanovení náhrady za vyvlastnění. V současné době má majitel vyvlastňovaného pozemku nárok na minimálně 420,- Kč za metr čtvereční. Nově se má cena stanovovat podle aktuální hodnoty pozemku v době ocenění pro vyvlastnění.

Investor bude mít možnost nabídnout vlastníkovi pozemku cenu až do částky o 100 % vyšší než byla stanovena oceněním.

Novela nabude účinnosti dne 1.2.2013

Hrazení víceprací bez uzavřené smlouvy o dílo

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.7.2012, sp. zn. 23 Cdo 3798/2009

Nejvyšší soud ČR opět potvrdil svoje předchozí rozhodnutí, podle kterých zhotovitel nemá právo na úhradu víceprací či vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v hodnotě těchto prací za předpokladu, že se smluvní strany nedohodnou na změně uzavřené smlouvy o dílo, ve které vícepráce promítnou. V takovém případě se totiž jedná o plnění nikoliv bez právního důvodu (tedy bezdůvodné obohacení), ale o plnění na základě smlouvy o dílo, u něhož pouze nebyly splněny podmínky pro úhradu těchto prací. Soud vychází z ustanovení § 549 odst. 2 obchodního zákoníku, podle kterého dohodnou-li se strany po uzavření smlouvy na změně díla a nesjednají-li její důsledky na výši ceny, je objednatel povinen zaplatit cenu zvýšenou nebo sníženou s přihlédnutím k rozdílu v rozsahu nutné činnosti a v účelných nákladech spojených se změněným prováděním díla. Podle soudu je však pro aplikaci tohoto ustanovení nezbytné, aby se strany dohodly na změně smlouvy.

pondělí 6. května 2013

Platnost směnky s oddělenými rámečky

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.7.2012, sp. zn. 29 Cdo 988/2012

Nejvyšší soud ČR se podřídil názoru Ústavního soudu ČR a zrušil rozhodnutí vrchního soudu, podle něhož směnka, jejíž úhrada je předmětem sporu, není platnou směnkou vlastní, neboť „listina předložená jako směnka je členěna do jednotlivých rámečků, takže mezi jednotlivými doložkami není vzájemná souvislost, když jsou tyto rámečky jednoznačně odděleny a netvoří ucelený celek“, nýbrž „oddělují text listiny a činí z něj nesouvislou řadu údajů“. Vrchní soud dále doplnil, že stejně tak „i podpis je oddělen rámečkem a není možné jej tedy k textu listiny vztáhnout“. Vrchní soud sice připustil, že „žádné ustanovení směnečného zákona používání rámečků v textu směnečné listiny nezakazuje“, nicméně zdůraznil, že „text směnečné listiny musí být vždy určitý a ucelený“. „Inkriminovaná směnka je však řadou svislých a vodorovných čar rozdělena na rámečky, které směnečný text rozdělují tak, že z něj činí řadu navzájem nesouvisejících údajů“. V případě podpisu výstavce pak vyloučil jeho krycí funkci ve vztahu k ostatním údajům, když je od nich oddělen „výrazným a ostrým rámečkem“, zcela vydělujícím podpis z textu směnečné listiny.

Nejvyšší soud ČR původně posvětil rozhodnutí vrchního soudu, ale ústavní soud nálezem ze dne 14. března 2012, sp. zn. III. ÚS 3660/11, k ústavní stížnosti žalobce původní rozsudek Nejvyššího soudu ČR zrušil, když zastává názor, podle něhož „z podoby posuzované směnky je zřejmá celková vzájemná souvislost i logická návaznost jednotlivých doložek směnečné listiny i přes řadu svislých a vodorovných čar rozdělených, s tím, že směnka obsahuje veškeré náležitosti požadované zákonem a beze sporu z ní vyplývá výstavcům bezpodmínečný slib zaplatit majiteli směnečné listiny v určitém místě a čase směnečnou sumu. Závěr Nejvyššího soudu ČR o neplatnosti směnky z důvodu nesouvislého textu směnečného prohlášení považoval Ústavní soud ČR za formalistický. Nejvyšší soud tedy novým rozsudkem respektoval tento názor Ústavního soudu ČR a musel zrušit uvedené rozhodnutí vrchního soudu.

Novela stavebního zákona

Dne 22.10. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, tzv. Stavební zákon. Jedná se o jednu z nejrozsáhlejších změn tohoto zákona, která se dotýká například povolování staveb, institutu autorizovaného inspektora nebo zvyšování správních poplatků.

Účelem této novely je zjednodušení a snížení administrativy v rámci vydávání stavebního povolení a v oblasti územního plánování. Tomu by měl napomoci přenos některých pravomocí z obecných stavebních úřadů na obecné stavební úřady obcí s rozšířenou působností.

Návrh zákona rozšiřuje okruh staveb, na které se nebude vyžadovat územní rozhodnutí ani územní souhlas. Jedná se například o stavby na pozemcích rodinných domů jako je bazén, skleník, výměna technické infrastruktury nebo jednopodlažní nadzemní stavby.

Novela také více zprůhledňuje činnost tzv. autorizovaných inspektorů. Certifikát, který vydá autorizovaný inspektor, bude muset být zveřejněn na úřední desce úřadu po dobu 30 dnů tak, aby kdokoli mohl zjistit, že se bude stavba na území obce realizovat. Inspektor bude muset projednat záměr se všemi účastníky řízení. Ti se budou moci nově proti rozhodnutí autorizovaného inspektora odvolat.

Předpis mění také čtrnáct dalších zákonů. Mezi nimi je i zákon č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích, kde se zvyšují některé poplatky za stavební povolení. Například poplatek za stavební povolení pro bytový dům s nejvýše třemi byty se zvyšuje z 300 korun na 1000 korun, poplatek za stavební povolení pro dům s více než třemi byty se zvyšuje z 1000 korun na 5000 korun.

Novela nabyla účinnosti dne 1.1.2013

pátek 3. května 2013

5 nejčtenějších příspěvků v dubnu 2013

Na našem blogu jsou pravidelně publikovány příspěvky se zaměřením na právní aspekty života kolem nás. Dnes vám nabízíme přehled 5 příspěvků, kterým jste v uplynulém měsíci věnovali největší pozornost.



  1. Zdanění výrobců solární elektřiny je v souladu s ústavním pořádkem
    Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení zákona zdaňujícího výrobce solární elektřiny zvláštní daní, avšak kategoricky nezamítl možnost úspěchu individuálních žalob jednotlivých výrobců.
  2. Nepřípustné druhy odměny člena zastupitelstva obce
    Člen rady města Dubí rezignoval na svojí funkci a zastupitelstvo města mu schválilo odměnu ve výši trojnásobku měsíční odměny. Krajský úřad Ústeckého kraje městu žalobci schválení této odměny vytkl, neboť je považoval za rozporné zákonem o obcích.
  3. Žaloba SVJ na zdržení se užívání bytu svého člena
    Nejvyšší soud ČR posuzoval otázku, zda je společenství vlastníků jednotek (SVJ) legitimováno k podání žaloby proti jednomu ze svých členů, tj. vlastníkovi bytové jednotky a spoluvlastníkovi společných částí domu, který užívá nemovitost s rozporu s právními předpisy vymezeným způsobem užívání a tím zasahuje do práv ostatních spoluvlastníků (členů SVJ).
  4. Schválení uzavření smlouvy dozorčí radou akciové společnosti
    Nejvyšší soud se zabýval následky porušení ust. § 193 odst. 2 obch. zák., jež stanoví povinnost, aby smlouvy akciové společnosti o převodu či nabytí majetku, přesahuje-li jeho hodnota jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky akciové společnosti, musí schválit dozorčí rada akciové společnosti.
  5. Nemajetní notoričtí stěžovatelé a osvobozeni od soudních poplatků
    Nejvyšší správní soud ČR ve své sbírce rozhodnutí zveřejnil rozsudek ohledně osvobození od soudních poplatků nemajených tzv. notorických stěžovatelů, tedy osob, které podle soudu vedou s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím.


čtvrtek 2. května 2013

Pravomoc rozhodčího soudu u žaloby o vydání věci

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 23.7.2012, sp. zn. 22 Cdo 1643/2012

Nejvyšší soud ČR rozhodl, že pokud nájemní smlouva obsahuje rozhodčí doložku, je možné požadovat po ukončení nájemního vztahu vydání věci nebo vyklizení pronajaté nemovitosti v rozhodčím řízení u rozhodce.

V předmětném případě šlo o žalobu na vydání souboru movitých a nemovitých věcí s příslušenstvím, které souvisejí s výrobou a distribucí pitné vody, po ukončení smlouvy o nájmu, provozování a údržbě vodovodního přivaděče – skupinového vodovodu obsahující rozhodčí doložku.

Zatímco okresní soud měl za to, že podaná žaloba o vyklizení nemovitostí a vydání movitých věcí podaná žalobkyní nesouvisí s nájemní smlouvou, a nelze tak spor rozhodnout v rozhodčím řízení, krajský soud měl opačný názor, který nyní posvětil i Nejvyšší soud ČR. Soud uvedl, že mezi stranami je spor o to, zda žalovaná užívá předmětný soubor věcí na základě právního titulu či nikoliv. Předmětem sporu je pak sice ochrana vlastnického práva žalobce, nicméně závislá na existenci či neexistenci nájemní smlouvy. Spor mezi stranami je tak možné kvalifikovat jako spor související s právy vznikajícími z právních vztahů podle § 2 odst. 4 zákona o rozhodčím řízení, tedy v konkrétním případě z nájemní smlouvy, které je možno projednat v rozhodčím řízení.

Novela trestního zákoníku

Dne 23.11. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, která má urychlit proces podmíněného propuštění z věznic u pachatelů drobné kriminality, a tím vyřešit problém přeplněných věznic.

Podle schválené novely by návrhy na podmínečné propuštění měli podávat ředitelé věznic. Takovému návrhu by soud nevyhověl jen v případě, že by bylo zjevné, že odsouzený po propuštění na svobodu nepovede řádný život. Soudy budou mít možnost podmíněně propustit odsouzeného na svobodu, jestliže svým chováním a plněním svých povinností prokázal polepšení a může se od něho očekávat, že v budoucnu povede řádný život. Propustit odsouzeného bude možné po odpykání alespoň poloviny uloženého trestu odnětí svobody a u těch, kteří nejsou odsouzeni za zvlášť závažný zločin a kteří dosud nebyli ve výkonu trestu odnětí svobody, dokonce již po odpykání alespoň jedné třetiny trestu.

Novela také snižuje tresty za zanedbání povinné výživy a maření úředního rozhodnutí. Za neplacení alimentů budou ale soudy nově moci zakázat řízení motorových vozidel.

Novela nabyla účinnosti dne 1.10.2012

pondělí 29. dubna 2013

Délka promlčecí doby a ochrana spotřebitele

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.7.2012, sp. zn. 32 Cdo 3337/2010

Nejvyšší soud ČR se vyjádřil k otázce ochrany spotřebitele při volbě režimu smlouvy uzavřené s podnikatelem. Zatímco v případě volby režimu obchodního zákoníku je promlčecí doba čtyřletá, v případě režimu občanského zákoníku je tříletá. Podle ustanovení § 262 odst. 4 obchodního zákoníku je však vždy nutné použít na určitou otázku úpravy pro spotřebitele výhodnější. V předmětném sporu byl sjednán režim obchodního zákoníku a žalobce žaloval spotřebitele jako žalovaného po uplynuté tříleté promlčecí doby, ale před uplynutím čtyřleté promlčecí doby. Spotřebitel namítl promlčecí žalovaného dluhu s poukazem na výše uvedené ustanovení o ochraně spotřebitele.

Nejvyšší soud ČR však konstatoval, že úprava promlčení není úpravou, která směřuje k ochraně spotřebitele. Promlčení působí vůči oběma smluvním stranám stejně, z komplexní úpravy promlčení v každém z těchto zákonů (občanském a obchodním zákoníku) nelze považovat jen některá z nich za výhodnější pro spotřebitele.

Argumentuje-li spotřebitel výhodnější úpravou promlčení pro spotřebitele v občanském zákoníku pro kratší obecnou promlčecí dobu oproti úpravě v obchodním, mohlo by jít o výhodu jen v případě, že spotřebitel je v postavení dlužníka. Kdyby byl v postavení věřitele, pak by podle logiky žalovaného kratší promlčecí doba již výhodou nebyla. Výklad, který by rozlišoval, zda spotřebitel je v pozici nositele práva či v pozici osoby mající povinnost, a podle toho umožňoval použití příslušného ustanovení o promlčení v občanském nebo obchodním zákoníku podle konkrétní situace, je však podle soudu nepřijatelný.

Příslušnost cizozemských soudů ve spotřebitelských sporech

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 17.7.2012, sp. zn. 28 Nd 195/2012

Nejvyšší soud ČR řešil případ, zda je pro projednání žaloby příslušný český soud v případě, že česká banka žaluje slovenského státního příslušníka s trvalým pobytem ve Slovenské republice. Česká banka tohoto dlužníka zažalovala pro neplacení poskytnutého úvěru u českého soudu. Podle evropského nařízení č. 44/2001 sice spotřebitel má být žalován v soudu státu, v němž má bydliště, avšak nařízení umožňuje, aby příslušnost soudu jiného členského státu Evropské unie, než ve kterém se nachází bydliště spotřebitele, byla dána tehdy, pokud se spotřebitel i pouhým konkludentním jednáním (tj. ve formě účasti na řízení při současném nezpochybnění příslušnosti takového soudu) podřídí jurisdikci tohoto jiného členského státu Evropské unie.

V daném případě dlužník s bydlištěm ve Slovenské republice odeslal odpověď na výzvu k vyjádření k žalobě zaslané českým soudem, aniž by však ve své odpovědi žádným způsobem zpochybnil příslušnost českého soudu. Tím se podřídil jeho pravomoci, a tak spor mohl být věcně projednán českým soudem.

čtvrtek 25. dubna 2013

Nemajetní notoričtí stěžovatelé a osvobozeni od soudních poplatků

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 26.11.2011, sp. zn. 7 As 101/2011

Nejvyšší správní soud ČR ve své sbírce rozhodnutí zveřejnil rozsudek ohledně osvobození od soudních poplatků nemajených tzv. notorických stěžovatelů, tedy osob, které podle soudu vedou s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, které často pokračují jako spory soudní, a přitom nejde o spory mající vztah k podstatným okolnostem účastníkovy životní sféry, tzn. netýkají se, a to ani nepřímo, účastníkova majetku, životních podmínek či jiných podobných záležitostí, ale jde o spory vyvolané účastníkovým zájmem o veřejné záležitosti a fungování veřejných institucí.

Soud uvedl, že i když je účastník soudního řízení nemajetný, takže by bylo namístě přiznat mu osvobození od soudních poplatků při podání správní žaloby proti úkonům veřejné instituce, může mu soud výjimečně toto dobrodiní odepřít, a to zejména pro povahu sporu či sporů, které vede.

V dané věci invalidní muž požadoval po Okresním státním zastupitelství v Českých Budějovicích poskytnutí konkrétního pokynu obecné povahy nejvyššího státního zástupce. Krajskému soudu i Nejvyššímu správnímu soudu je přitom z jejich úřední činnosti známo, že stěžovatel vede s různými veřejnými institucemi množství sporů týkajících se poskytování informací podle zákona o svobodném přístupu k informacím, které právě splňují výše uvedené vymezení. Stěžovatel má plné právo vést takové spory a musí v nich mít možnost účinně hájit svá práva. Není však důvod, aby náklady na jejich vedení, které je zásadně povinen hradit každý žalobce, za stěžovatele pravidelně nesl stát formou osvobozování od soudních poplatků. Osvobození od soudních poplatků nemá být institutem umožňujícím chudým osobám vést bezplatně spory podle své libosti, ale zajistit, aby jim v případech, kdy nemají dostatek prostředků, a přitom je na místě, aby soudní spor vedly - neboť jde o věc skutečně se dotýkající jejich životní sféry – nebránil nedostatek prostředků v účinné soudní ochraně.

K neplatnosti jednání jednatele jménem společnosti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.6.2012, sp. zn. 23 Cdo 4223/2010

Nejvyšší soud ČR řešil, zda jednatel platně zavázal společnost, když podepsal smlouvu jménem společnosti sám, ač v obchodním rejstříku je uvedeno, že společnost jedná vždy dvěma jednateli zároveň. Soud uvedl, že pokud v takovém případě jednatel uzavřel jménem společnosti smlouvu, nelze takový projev vůle považovat za projev vůle společnosti, neboť nebyl učiněn způsobem, kterým jedná statutární orgán společnosti. Taková smlouva nebyla tudíž uzavřena platně.

Na uvedeném závěru nemůže nic změnit ani okolnost, že v konkrétním případě byl jednatel zároveň zaměstnanec společnosti v pozici vedoucího výroby či vedoucího střediska, kterému by tak jinak náleželo oprávnění k jejímu zastupování ve smyslu § 15 odst. 1 obch. zák., které určuje, že kdo byl při provozování podniku pověřen určitou činností, je zmocněn ke všem úkonům, k nimž při této činnosti obvykle dochází. Posouzením otázky vztahu oprávnění činit právní úkony jménem společnosti z pozice statutárního orgánu a současně jako pověřené osoby ve smyslu § 15 obch. zák. Nejvyšší soud navázal na svoji dřívější judikaturu, když dospěl k závěru, že osoba, která je statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu právnické osoby, nemůže být současně pověřenou osobou ve smyslu § 15 obch. zák., neboť by tak docházelo k obcházení právní úpravy odpovědnosti členů statutárních orgánů obchodních společností a družstev, která je podstatně vyšší než odpovědnost zaměstnance, člena či jiné osoby pověřené určitou činností. Další důvod tohoto závěru vychází z toho, že rozhodl-li nejvyšší orgán právnické osoby (zde valná hromada) o tom, že členové jejího statutárního orgánu nemohou činit jejím jménem právní úkony samostatně, nelze toto rozhodnutí obcházet.

pondělí 22. dubna 2013

Oznámení neplatného postoupení pohledávky dlužníkovi

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2012, sp. zn. 23 Cdo 333/2012

Nejvyšší soud ČR se zabýval otázkou, zda dlužník po právu plnil novému věřiteli, kterému byla původním věřitelem postoupena pohledávka a který tuto skutečnost dlužníkovi oznámil, přestože postoupení pohledávky mezi postupitelem (původním věřitelem) a novým věřitelem bylo neplatné.

Soud dospěl k názoru, že přes neplatnost smlouvy o postoupení pohledávky dlužník v takovém případě plní novému věřiteli po právu, neboť právní skutečností, na kterou právo váže změnu věřitele, je oznámení postupitele (původního věřitele) dlužníkovi, přičemž vůbec není podstatné, zda ve skutečnosti k postoupení pohledávky platně či vůbec došlo. Jinak by dlužník byl v trvalé nejistotě, zda plnil tomu, komu měl. Tato úprava je stanovena právě na ochranu dlužníka. Otázku, zda pohledávka byla skutečně postoupena a zda postoupení bylo platné, lze řešit jen ve sporu mezi postupitelem (původním věřitelem) a postupníkem (novým věřitelem), pro vztah mezi dlužníkem a postupníkem (novým věřitelem) je to totiž lhostejné.

K účelnosti vynaložení nákladů na právní zastoupení

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 25.7.2012, sp. zn. I. ÚS 988/12

Ústavní soud ČR opět rozvinul svoji judikaturu ve věci posuzování účelnosti nákladů na právní zastoupení v soudním řízení. Obrátila se na něj společnost GRATO spol. s r.o. s přibližně 400 ústavními stížnostmi ve věci nepřiznání náhrady nákladů soudem v řízení o vydání elektronického platebního rozkazu.

Společnost koupila několik tisíc pohledávek od Dopravního podniku Ostrava a.s. ve výši 1.008,- Kč za černými pasažéry (8,- Kč jízdné a 1.000,- Kč přirážka k jízdnému) a Okresnímu soudu v Ostravě podala víc než 8000 unifikovaných návrhů na vydání elektronických platebních rozkazů přisuzujících vždy částku 1.008,- Kč, částku 300,- Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 7.920,- Kč jako náklady na právní zastoupení advokátem. Okresní soud v Ostravě společnosti částku 7.920,- Kč nepřiznával. Ústavní soud postup okresního soudu posvětil, když uvedl, že u podnikatelů, kteří se specializují na hromadné vymáhání pohledávek, je právní zastoupení účelné (a tedy hodné přisouzení k úhradě žalovanému) pouze tehdy, pokud nastanou okolnosti, které zjevně vybočují z obvyklého průběhu řízení daného typu, tedy typového řízení, v němž žalobce vymáhá dlužné jízdné a přirážku k jízdnému. V opačném případě by soudní řízení bylo podle Ústavního soudu odtrženo od jeho skutečného společenského poslání a aby se místo poskytování ochrany právům jednotlivců stalo výlučně nástrojem sloužícím k vytváření snadného a nijak neodůvodněného zisku na úkor protistrany. Takové počínání lze podřadit pod kategorii zneužití práva, které je nepřípustné. Vzhledem k tomu, že stěžovatelka usiluje o dosažení bezdůvodného zisku prostřednictvím náhrady nákladů spojených se zastoupením advokátem, je možno takové jednání charakterizovat dokonce jako šikanózní, neboť je vedeno přímým úmyslem způsobit žalovanému újmu v podobě částky, kterou by musel zaplatit na náhradě nákladů spojených se zastoupením advokátem.

čtvrtek 18. dubna 2013

Změna podmínek cestovní smlouvy ze strany cestovní kanceláře

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31.5.2012, sp. zn. 33 Cdo 4718/2009

Nejvyšší soud ČR vyložil ve svém rozsudku podmínky, za kterých může cestovní kancelář změnit cestovní smlouvu uzavřenou cestovní kanceláři se zákazníkem.

Je-li cestovní kancelář donucena z objektivních důvodů změnit podmínky cestovní smlouvy, musí o tom co nejrychleji uvědomit zákazníka, aby mu umožnila přijmout pro něj vhodné rozhodnutí, a za tím účelem mu může navrhnout změnu cestovní smlouvy. Zákazník má právo rozhodnout se, zda bude se změnou souhlasit, nebo zda od smlouvy odstoupí. Zákon proto ukládá cestovní kanceláři, aby zákazníkovi stanovila lhůtu, v níž jí má své rozhodnutí sdělit, přičemž tato lhůta podle zákona nesmí být kratší než 5 dnů. Marné uplynutí lhůty k provedení volby, bez odezvy ze strany zákazníka, má za následek vznik nevyvratitelné domněnky, že s navrženou změnou cestovní smlouvy zákazník souhlasí.

Předpokladem těchto právních důsledků je ovšem podle § 852e odst. 2 obč. zák. okolnost, že cestovní kancelář lhůtu k přijetí návrhu na změnu smlouvy zákazníkovi určila. Lhůta k přijetí návrhu na změnu smlouvy, jejíž délka nebyla určena, nemohla uplynout a tedy ani nemohla nastat nevyvratitelná domněnka souhlasu zákazníka s navrženou změnou cestovní smlouvy. Pokud tedy cestovní kancelář lhůtu k přijetí návrhu neurčí, nemůže v případě, že zůstane tato výzva ze strany zákazníka bez odezvy, nastat nevyvratitelná domněnka, že s navrženou změnou cestovní smlouvy zákazník souhlasí.

Nejvyšší správní soud zrušil zásady rozvoje Jihomoravského kraje

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 21.6.2012, sp. zn. 1 Ao 7/2011

Nejvyšší správní soud ČR (NSS) vyhověl kasační stížnosti 14 jihomoravských obcí a zrušil zásady rozvoje Jihomoravského kraje obsahujícím mimo jiné i dálniční spojení Brna a Vídně. NSS zásady zrušil z důvodu, že Ministerstvo životního prostředí ČR vydalo k zásadám kladné stanovisko, ač nebylo řádně provedeno posouzení vlivu záměru na životní prostředí (tzv. SEA). NSS dále vytkl Krajskému úřadu Jihomoravského kraje způsob řízení veřejného projednávání návrhu zásad na brněnském výstavišti, kdy byl určen nepřekročitelný limit pro přednes námitek a připomínek tři minuty bez možnosti dalšího vystoupení. Veřejnosti tak bylo dle názoru NSS upřeno právo vyjádřit se k záměru a ke stanoviskám dotčených orgánů. Podle NSS krajský úřad způsobem, jakým organizoval a řídil veřejné projednání, porušil zásadu veřejné správy jako služby veřejnosti, zásadu vstřícnosti a slušnosti, a dopustil se tak procesního pochybení.

pondělí 15. dubna 2013

K přiměřenosti výše smluvní pokuty

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2012, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010

Nejvyšší soud ČR se již několikáte vyjádřil ke kritériím, podle kterých posuzovat přiměřenost výše smluvní pokuty. Tu je třeba posuzovat s přihlédnutím k celkovým okolnostem právního úkonu (smlouvy), jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba vzít i výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na přiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Z hlediska přiměřenosti výše smluvní pokuty je na místě hodnotit odlišně smluvní pokutu sjednanou ve formě pevně stanovené částky a smluvní pokutu sjednanou formou určité sazby za stanovenou časovou jednotku (v posuzovaném případě byla sjednána jako 1 % z celkové dlužné částky denně). Pevně stanovenou smluvní pokutu ve výši několikanásobku zajištěné částky by bylo zřejmě možno (při současném zohlednění všech okolností případu) považovat za nepřiměřenou právě s ohledem na poměr mezi hodnotou zajištěné pohledávky a výší smluvní pokuty, kterou by v takovém případě byl dlužník povinen zaplatit i třeba jen za několik dnů prodlení. Stejné měřítko však nelze použít, dosáhne-li celková výše smluvní pokuty několikanásobku zajištěné pohledávky v důsledku dlouhodobého prodlení dlužníka. Na nepřiměřenost smluvní pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, je-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s tím spojeným navyšováním o jinak přiměřenou denní sazbu smluvní pokuty. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svých důsledcích zvýhodňoval dlužníka (čím déle by dlužník své povinnosti neplnil, tím více by byl zvýhodněn při posuzování případné nepřiměřenosti výše smluvní pokuty) a znamenal by zpochybnění funkcí, které má smluvní pokuta plnit.

Členský podíl v družstvu jako součást společného jmění manželů

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.5.2012, sp. zn. 22 Cdo 3322/2009

Nejvyšší soud ČR dovodil, že skutečnost, že manželé nejsou společnými členy bytového družstva, ještě neznamená, že součástí jejich společného jmění manželů (SJM) nemůže být členský podíl v bytovém družstvu, resp. jeho majetková hodnota. Tu je třeba vidět, že členský podíl je majetkem a již proto může být součástí SJM. V této souvislosti soud odkázal na svůj dřívější rozsudek ze dne 20. července 2004, sp. zn. 22 Cdo 700/2004, v němž soud konstatoval, že pokud jeden z manželů za trvání manželství nabyde z prostředků patřících do společného jmění manželů obchodní podíl ve společnosti s ručením omezeným, stává se tím získaný majetek ze zákona součástí společného jmění manželů. Soud uvedl, že tyto závěry plně platí též pro členský podíl v družstvu, a to v jakémkoliv, tedy i v bytovém.

čtvrtek 11. dubna 2013

Žaloba SVJ na zdržení se užívání bytu svého člena

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4.2012, sp. zn. 29 Cdo 3269/2010

Nejvyšší soud ČR posuzoval otázku, zda je společenství vlastníků jednotek (SVJ) legitimováno k podání žaloby proti jednomu ze svých členů, tj. vlastníkovi bytové jednotky a spoluvlastníkovi společných částí domu, který užívá nemovitost s rozporu s právními předpisy vymezeným způsobem užívání a tím zasahuje do práv ostatních spoluvlastníků (členů SVJ).

Podle soudu je nutno přiznat oprávnění SVJ podat na svého člena žalobu na zdržení se užívání bytu tohoto člena způsobem, kterým neoprávněně zasahuje do práv vlastníků jednotek ke společným částem domu, a to i tehdy, je-li takovou osobou (žalovaným) jeden z vlastníků jednotek a má-li k neoprávněnému zásahu do práv ostatních vlastníků jednotek ke společným částem domu docházet tím, že tato osoba užívá jí vlastněnou bytovou jednotku v rozporu se zákonem (v daném případě byl byl užíván v rozporu s kolaudačním rozhodnutím k ubytovávání osob a nikoliv k bydlení). Podstatné pro posouzení legitimace SVJ k podání žaloby je to, zda dochází k neoprávněnému zásahu i ve vztahu ke společným částem domu, či zda se takový zásah týká výlučně práv k některé jednotce (popř. více jednotkám), aniž dochází k zásahu do práv ke společným částem domu. Pokud se takový zásah týká práv ke společným částem domu – jako v posuzováném případě, neboť při ubytovávání osob vzniká ve zvýšené míře odpad, zvýšená spotřeba energie atd. – je dáno oprávnění SVJ žalovat svého člena na zdržení se užívání jeho bytu způsobem odporujícím právním předpisům (resp. kolaudačnímu rozhodnutí).

K neplatnosti rozhodčích doložek

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012, sp. zn. 23 Cdo 309/2011
Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.5.2012, sp. zn. 23 Cdo 963/2011

Nejvyšší soud ČR opětovně navázal na své dřívější názory týkající se neplatnosti rozhodčích doložek, které neobsahují přímé určení rozhodce, ale pouze odkaz ohledně výběru rozhodce a stanovení pravidel rozhodčího řízení na “rozhodčí řád” vydaný soukromou společností (nejčastěji s.r.o. nebo a.s.).

Nejvyšší soud ČR prohlásil takové rozhodčí doložky za neplatné, neboť obcházejí zákon, když při stanovení konkrétního rozhodce je možné odkazovat pouze na rozhodčí řád vydaný stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (např. Rozhodčím soudem při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR). Soud v uvedených rozhodnutím připojil závěr, že pokud subjekt, který není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zvláštního zákona, vykonává takové činnosti, které spadají podle zákona o rozhodčím řízení výlučně do působnosti stálých rozhodčích soudů, jedná se o zcela zřejmý a logicky odvoditelný úmysl odporující zákonu a vzbuzující důvodné pochybnosti o perspektivě nezávislého a nestranného řešení sporu.

pondělí 8. dubna 2013

Zdanění výrobců solární elektřiny je v souladu s ústavním pořádkem

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 15.5.2012, sp. zn. Pl. ÚS 17/11

Ústavní soud zamítl návrh skupiny senátorů na zrušení zákona zdaňujícího výrobce solární elektřiny zvláštní daní, avšak kategoricky nezamítl možnost úspěchu individuálních žalob jednotlivých výrobců. Ústavní soud totiž uvedl, že volba zákonných opatření směřujících k omezení státní podpory výroby energie ze slunečního záření je za podmínek zachování garancí v rukou zákonodárce. Princip právní jistoty nelze ztotožnit s požadavkem na absolutní neměnnost právní úpravy; ta podléhá mj. sociálně ekonomickým změnám a nárokům kladeným na stabilitu státního rozpočtu. Ústavní soud pak však nad rámec věci samotné dodal, že s ohledem na individuální rozměry každého případu nemůže vyloučit svůj eventuální zásah, kdyby v jednotlivém případě (například v případech malovýrobců, kteří provoz elektráren financovali z bankovních úvěrů a jsou zatíženi platbou relativně vysokých úroků) měla napadená právní úprava tzv. rdousící efekt, tedy zasáhla samotnou majetkovou podstatu takového výrobce elektřiny.

Nepřípustné druhy odměny člena zastupitelstva obce

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 16.5.2012, sp. zn. 28 Cdo 2126/2011

Člen rady města Dubí rezignoval na svojí funkci a zastupitelstvo města mu schválilo odměnu ve výši trojnásobku měsíční odměny. Krajský úřad Ústeckého kraje městu žalobci schválení této odměny vytkl, neboť je považoval za rozporné zákonem o obcích. Zastupitelstvo obce tedy souhlas s vyplacením odměny revokovalo a žádalo po bývalém zastupiteli vrácení vyplacené odměny. Spor o vrácení odměny se dostal až k Nejvyššímu soudu ČR, který dal za pravdu městu.

Nejvyšší soud ČR zdůraznil, že že jakákoliv odměna může být členu zastupitelstva přiznána pouze v případě, že s tím počítá zákon o obcích. Pokud určitý druh odměny zákon nezná, je nepřípustné, aby takovou odměnu zastupitelstvo obce přiznalo, neboť k tomu nemá pravomoc. V opačném případě by docházelo k nekontrolovanému rozdělování veřejných prostředků, jež není možné akceptovat. Podle usnesení zastupitelstva města Dubí, schválilo zastupitelstvo „odměnu zastupiteli panu M. Č. ve výši trojnásobku měsíční odměny, jako kompenzaci za nemožnost vyplacení odstupného“ v situaci, kdy tento se vzdal funkce člena rady města. Zákon o obcích však žádný taková druh odměny zastupitele obce nezná, a tak Nejvyšší soud konstatoval, že odměna byla vyplacena neoprávněně a vrátil věc nižší instanci, která by měla rozhodnout tak, že žalovaný zastupitel je povinen vyplacenou odměnu vrátit.

čtvrtek 4. dubna 2013

Schválení uzavření smlouvy dozorčí radou akciové společnosti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 11.4.2012, sp. zn. 29 Cdo 3223/2010

Nejvyšší soud se zabýval následky porušení ust. § 193 odst. 2 obch. zák., jež stanoví povinnost, aby smlouvy akciové společnosti o převodu či nabytí majetku, přesahuje-li jeho hodnota jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky akciové společnosti, musí schválit dozorčí rada akciové společnosti.

Nejvyšší soud poznamenal, že smluvní partner společnosti často nemá objektivně možnost zjistit, že smlouva podléhá označenému ustanovení a že k jejímu uzavření se vyžaduje souhlas dozorčí rady společnosti. Bude-li totiž smlouva uzavírána před zveřejněním účetní závěrky (uložením do sbírky listin obchodního rejstříku), nemá smluvní partner společnosti objektivně možnost ověřit, zda hodnota převáděného majetku nepřesahuje jednu třetinu vlastního kapitálu vyplývajícího z poslední řádné účetní závěrky (nebo z konsolidované účetní závěrky, a tudíž zda smlouva podléhá souhlasu dozorčí rady (popř. i valné hromady) akciové společnosti. Podle Nejvyššího soudu ČR dovozovat za těchto okolností, že uzavřená smlouva nevyvolává (pro absenci zákonem vyžadovaného souhlasu) žádné právní účinky, by bylo v rozporu s principem právní jistoty a odporovalo by rozumnému uspořádání vztahů.

Přípustnost jednostranného zvyšování nájmu bytu

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.10.2011, sp. zn. 26 Cdo 4677/2009

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR se usneslo na stanovisku k přípustnosti jednostranného zvyšování nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb., o jednostranném zvýšení nájmu bytu na základě uvedeného rozsudku jednoho ze senátů Nejvyššího soudu ČR.

Podle kolegia není možné, aby pronajímatel jednostranně zvyšoval nájemné, pokud si účastníci smlouvy o nájmu bytu sjednají způsob zvyšování nájemného (například tak, že nájemné se každoročně zvýší o míru inflace vyhlášenou Českým statistickým úřadem). V takovém případě se totiž obě strany svobodně dohodly na způsobu zvyšování nájemného a pronajímatel se již nemůže domáhat jednostranného zvýšení nájemného podle zákona č. 107/2006 Sb, protože zákon tento postup zapovídá právě pro případ, že se smluvní strany dohodly na způsobu zvyšování nájemného jinak.

pondělí 1. dubna 2013

Účinky promlčení zástavního práva

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.4.2012, sp. zn. 21 Cdo 78/2011

Nejvyšší soud ČR zformuloval, jaké má v praxi účinky promlčení zástavního práva. Promlčecí doba zástavního práva je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé (tj. ode dne, kdy vzniklo právo na uspokojení zajištěné pohledávky ze zástavy). Bylo-li však zástavní právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. V případě, že zástavní právo bylo zástavním dlužníkem písemně uznáno co do důvodu a výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo nebo, byla-li v uznání uvedena lhůta k plnění, od uplynutí této lhůty.

Jestliže zástavní věřitel neuplatnil právo na uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy včas a jestliže se zástavní dlužník dovolal promlčení zástavního práva, má to mimo jiné za následek, že zástavní věřitel se nemůže úspěšně domoci ani zpeněžení zástavy, ani uspokojení pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy.

Jestliže se tedy zástavní dlužník důvodně dovolal promlčení zástavního práva, je nepochybné, že zástavní věřitel se již nemůže domoci prodeje nebo jiného zpeněžení zástavy a tedy ani uspokojení zajištěné pohledávky z výtěžku zpeněžení zástavy a že zástavní právo nemůže nadále (ani v budoucnu) být způsobilým právním prostředkem pro uspokojení zajištěné pohledávky.

Neplatnost smlouvy o převodu nemovitosti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 885/2012

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce platnosti smlouvy o převodu nemovitosti, v níž je obsažená jiná kupní cena, než byla skutečně zaplacena. Jedná se o situaci, kdy účastníci smlouvy jednají "na oko", tedy předstírají (simulují) uzavření písemné kupní smlouvy se sjednanou kupní cenou za předmět koupě (nemovitost), ačkoliv se ve skutečnosti dohodli na zcela jiné kupní ceně (vyšší nebo nižší peněžité částce).

Vzhledem k tomu, že podstatnou náležitostí smlouvy o převodu nemovitosti je písemná dohoda o kupní ceně, dovodil Nejvyšší soud ČR, že pokud je zjištěn nesoulad mezi předstíranou a zastřenou vůlí účastníků smlouvy o kupní ceně, je třeba dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy, neboť smlouva (resp. jedna z podstatných náležitostí smlouvy) nebyla učiněn v písemné formě, jak vyžaduje § 46 odst. 1 obč. zák.

čtvrtek 28. března 2013

Platnost souhlasného prohlášení otcovství k dítěti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011

Nejvyšší soud ČR se zabýval platností souhlasného prohlášení otcovství k dítěti, při němž matka i prohlášení činící muž věděli, že muž nemůže být biologickým otcem dítěte.

Nejvyšší soud ČR dospěl k názoru, že takové prohlášení může být absolutně neplatné pro obcházení ustanovení zákona o rodině upravujícím osvojení (adopci). Soud sice uvedl, že jakkoliv není v praxi vyloučeno, aby souhlasné prohlášení otcovství učinil i muž, který není jeho biologickým otcem, slouží tento institut v první řadě k uvedení biologického otcovství do souladu se stavem právním. Ustanovení § 52 odst. 1 zákona o rodině upravujícím souhlasné prohlášení otcovství k dítěti totiž vychází z premisy, že toto prohlášení činí biologický otec, kterému současně nesvědčí první domněnka otcovství (tj. není manžel matky). K „uznání“ cizího (nebiologického) dítěte za vlastní, pak slouží institut osvojení (adopce).

Při posuzování platnosti prohlášení je však třeba vzít do úvahu, zda je takové prohlášení v rozporu se zájmem dítěte. Ne každé souhlasné prohlášení rodičů, u něhož muž i matka dítěte věděli, že prohlášení činí muž, který nemůže být biologickým otcem, nezbytně nutně obchází zákon. Takto by však bylo třeba hodnotit např. prohlášení muže, který si je vědom skutečnosti, že otcem být nemůže, o svém otcovství k cizinci, a to nezřídka i zletilému, který v matričních dokladech nemá zapsaného otce, popř. pouze fiktivního otce (např. u příslušníků států bývalého Sovětského svazu). V těchto případech jde evidentně o neplatný právní úkon, který obchází zákon, neboť účelem takového prohlášení je zajistit cizinci státní občanství České republiky. Vliv na posouzení platnosti může mít rovněž zjištění, zda v době učinění souhlasného prohlášení otcovství, muž o dítě projevoval zájem, zda souhlasné prohlášení rodičů sledovalo vyloučení biologického otce z výkonu jeho práva na rodinný život apod.

Zbavení rodiče rodičovské zodpovědnosti vůči svému dítěti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 3310/2011

Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku úzce vyložil důvody, pro které lze rodiče zbavit rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, neboť se jedná o nejcitelnější zásah do rodičovských práv a povinností. Soud rozhodující o zbavení rodičovské zodpovědnosti je proto povinen v době rozhodování povinen zvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti a to s ohledem na všechny skutečnosti, které v soudním řízení vyjdou najevo. Jestliže tedy v posuzovaném případě nižší soudní instance nepřipustila, že změna postoje matky ke svému životu a k nezletilému – na kterou šlo v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat - může převážit nad důsledky jejího chování v minulosti, pak je takový názor v přímém rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.

pondělí 25. března 2013

Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 356/2012

Nejvyšší soud opětovně potvrdil svůj právní názor ve věci zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům. Pro posouzení, zda osobě omezit nebo zbavit způsobilost k právním úkonům, podle Nejvyššího soudu ČR nestačí přihlížet pouze ke znaleckému posudku určujícím, zda má osoba duševní chorobu, a nekriticky převzít jeho závěry, aniž je soud jinak ověří. Soud rozhodující o způsobilosti k právním úkonům musí dle Nejvyššího soudu dále zjistit, jak se dotyčná osoba skutečně chová, jak se projevuje ve styku s lidmi, jak obstarává svoji domácnost a jak hospodaří se svým majetkem, a že znalci pak mají být při výslechu s výsledky těchto zjištění konfrontováni a vyjádřit se k nim, zatímco soud musí zvážit a rozhodnout, zda je k omezujícímu zásahu do způsobilosti činit právní úkony vůbec důvod.

Výpověď z nájmu bytu a její rozpor s dobrými mravy

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 26 Cdo 883/2011

Nejvyšší soud při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy dovodil, že jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci. Okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při právním posouzení toho, zda je podaná výpověď v rozporu s dobrými mravy, zohledňovat. Pokud tedy nájemci zaplatili dlužné nájemné až po doručení výpovědi z nájmu bytu z důvodu neplacení nájemného, není tato skutečnost pro právní posouzení věci významná, stejně jako jejich současné poměry, tedy zda jsou v době soudního řízení nájemci v tíživé sociální situaci, vychovávají nezletilé děti apod.

čtvrtek 21. března 2013

Výše nájemného při výpovědi z nájmu bytu s bytovou náhradou

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.4.2012, sp. zn. 28 Cdo 2504/2011

Nejvyšší soud se vyjádřil ke způsobu výpočtu částky, kterou je nájemce povinen uhradit pronajímateli v případě, že na základě výpovědi z nájmu bytu nevyklidil byt po zajištění bytové náhrady ve stanovené lhůtě.

V případě, že je pronajímatel povinen zajistit bytovou náhradu při podání výpovědi nájemci, tzv. právo na bydlení nájemce trvá, dokud neuplynula lhůta k vyklizení bytu, tedy v zásadě do doby, dokud není zajištěna odpovídající bytová náhrada nebo přístřeší. Po tuto dobu je osoba v bytě bydlící povinna platit úhradu za užívání bytu ve výši odpovídající výši nájemného za trvání nájemního poměru. Po zajištění odpovídající bytové náhrady a uplynutí lhůty k vyklizení bytu se však další užívání bytu stává neoprávněným. Užíváním bytu bez právního důvodu pak vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen. Takovým bezdůvodným obohacením je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit.

Výpověď obce jakožto pronajímatele z nájmu bytu

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 26 Cdo 1641/2010

Nejvyšší soud dovodil neplatnost výpovědi z nájmu bytu ve vlastnictví obce jako pronajímatele, kterou za obec podala společnost jako správce domu. Společnost však neměla příslušné platné zmocnění k podávání výpovědí z nájmu bytu. Společnost měla s obcí uzavřenu pouze smlouvu o obstarávání správy nemovitostí, ve které obec přenesla svoji pravomoc rozhodovat o výpovědi z nájmu bytu na společnost.

Zákon o obcích přitom stanoví, že je v pravomoci rady obce rozhodovat o konkrétních výpovědích konkrétních nájmů bytu. Nejvyšší soud z toho dovodil, že není možné zmocnit společnost ve smlouvě tak, aby obecně rozhodovala o všech výpovědích z nájmů bytu pro blíže neurčený počet takových výpovědí v budoucnu.

pondělí 18. března 2013

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sp. zn. 33 Cdo 3121/2010

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce platnosti rozhodčích doložek sjednávaných ve smlouvách se spotřebiteli, kterými je pověřena k projednání sporu soukromá společnost s tím, že rozhodčí doložka nestanoví konkrétního rozhodce, ale odkazuje na rozhodčí řád vydaný takovou společností.

Nejvyšší soud dovodil, že neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (tím je pouze Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Argární komoře ČR a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno), je taková rozhodčí doložka absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo.

Definice pojmu nezřízený život

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2011

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR schválilo definici pojmu nezřízený život, která vychází z uvedeného rozhodnutí jednoho ze senátů Nejvyššího soudu. Důležitost tohoto pojmu je především v dědickém řízení, když je vedení nezřízeného života jedním z důvodů, pro které lze provést vydědění svých potomků.

Podle soudu za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinou společnosti.

Do kategorie nezřízený život lze zařadit především následující jevy: dlouhodobé či trvalé neplnění vyživovací povinnosti a péči o děti či rodinu, alkoholismus, drogová závislost, nekontrolovatelná závislost na hracích automatech, opakovaná trestná činnost a podobně.

čtvrtek 14. března 2013

Soudní ochrana proti rozhodnutí soukromé mateřské školky

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27.7.2011, sp. zn. 1 As 53/2011

Nejvyšší správní soud ČR ve své Sbírce rozhodnutí vydal rozsudek, ve kterém zformuloval názor, že rozhodnutí mateřské školky o ukončení předškolního vzdělávání podléhá předkumu ve správním soudnictví bez ohledu na skutečnost, zda je zřizovatelem školky veřejný subjekt nebo osoba soukromého práva. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ochranu případnému nezákonnému zásahu do ústavně zaručeného práva na vzdělání, které záleží v rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání, musí poskytnout správní soudy, tedy v prvním stupni krajské soudy.

Ústavní soud vyzval k legislativní regulaci domácích porodů

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12.3.2012, sp. zn. Pl. ÚS 26/11

Ústavní soud sice z formálních důvodů odmítnul ústavní stížnost ženy, která kritizovala stát za to, že jí nejasnou legislativou omezil ve volbě místa porodu, avšak vyzval zúčastněné strany, aby o porodech mimo porodnici byla vedena seriózní a odborná diskuse, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala zaručené právo na soukromý život při zohlednění všech protichůdných zájmů a základních práv, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví.

Žena z Libereckého kraje se při plánování porodu svého druhého dítěte rozhodla pro porod v domácím prostředí. Když se však snažila najít porodní asistentku, která by jí u porodu asistovala, žádnou v Libereckém kraji nenašla. Obrátila se proto s žádostí o pomoc na svou zdravotní pojišťovnu a na krajský úřad, ale byla odmítnuta s odůvodněním, že „i porodní asistentka … může vést samostatně fyziologický porod jen v prostorách, které jsou pro fyziologický porod náležitě věcně a technicky vybavené.“ Žena se tak obrátila na Ústavní soud, který však její stížnost odmítl s tím, že se měla obrátit nejprve na krajský soud. O případu bude ještě rozhodovat Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, na který se žena již obrátila.

pondělí 11. března 2013

Konec osoby blízké

Dne 19.01.2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tzv. zákona o silničním provozu. Asi nejdůležitější změnou je zrušení možnosti vymluvit se na tzv. osobu blízkou a tedy na právo nevypovídat a vyhnout se tak sankcím za přestupek. Nově je za přestupky odpovědný majitel vozidla. Podle novely je nyní provozovatel vozidla povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. A to bez ohledu na to, kdo vozidlo skutečně řídí. Pokud bude provozovatel vozidla trvat na tom, že nezná totožnost osoby, která vozidlem spáchala přestupek, přechází zodpovědnost za tento přestupek na něj. Půjde o správní delikt, za který bude možné uložit pokutu až do výše 10 tisíc korun, ale nebudou se za něj odečítat trestné body.

Novela přináší i další změny. Mění se např. věkové hranice pro řízení motocyklů. U slabších strojů do 35 kW se věková hranice zvyšuje ze 17 let na 18 let a u silnějších strojů se zvýší z 21 let až na 24 let. Pouze řidiči s minimálně dvouletou zkušeností s řízením slabších motocyklů budou moci obdržet řidičský průkaz na stroje nad 35 kW dříve, tedy již od 20 let. Řidičům s oprávněním skupiny B přinesla novela možnost jezdit na skútrech do 125 ccm s automatickou převodovkou bez povinnosti výcviku v autoškole. Dosud se tato možnost vztahovala pouze na stroje do 50 ccm.

Novela zákona o přestupcích

Dne 31.12.2012 nabyla účinnosti novela zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Novela umožňuje uložit pachatelům vícenásobných přestupků jako trest zákaz pobytu v místě konání těchto přestupků až na dobu tří měsíců. Jedná se např. o prostituci, konzumaci alkoholu nebo žebrání v místech, na kterých to zakazují obecní vyhlášky. Pachatel musí přestupek spáchat opakovaně v období posledního roku na území stejné obce. Nesmí ovšem jít o obec, ve které má pachatel trvalý pobyt, trest také nesmí být uložen mladistvým. Novela také do zákona o přestupcích nově doplňuje ustanovení, které jasně vymezuje dobu nočního klidu, a to od 22. do 6. hodiny. V minulosti byla doba nočního klidu upravena pouze obecně závaznými vyhláškami, mohla tedy být v každé obci jiná.

čtvrtek 7. března 2013

Právo akcionáře na informace na valné hromadě společnosti

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 29 Cdo 1592/2011

Akcionář společnosti napadal usnesení valné hromady společnosti, kterým byla schválena účetní závěrka, přestože mu představenstvo na valné hromadě neposkytlo jím požadovanou informaci důležitou pro hlasování o tomto bodu a poskytlo mu jí až ex post po konání valné hromady.

Akcionář poté u soudu napadl usnesení valné hromady s tím, že byla porušena jeho práva akcionáře uvedená v § 180 odst. 1 obchodního zákoníku. Spor se dostal před Nejvyšší soud a ten zrušil rozhodnutí nižších soudů, které žalobu akcionáře zamítly.

Nejvyšší soud odůvodnil svoje rozhodnutí tak, že podle § 180 odst. 1 obchodního zákoníku je akcionář oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Z uvedeného plyne, že požaduje-li akcionář na valné hromadě jen ta vysvětlení, na která mu dává zákon právo, tj. vysvětlení potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady, je představenstvo povinno mu potřebná vysvětlení poskytnout na valné hromadě. S takovými požadavky totiž představenstvo, kterému je program valné hromady znám, musí počítat a jeho povinností je se na takové případné dotazy připravit, popřípadě zajistit účast osob, které disponují informacemi potřebným pro zodpovězení oprávněných dotazů. Je pak věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého dotazu vzneseného na valné hromadě, zda jde o dotaz, na jehož zodpovězení má akcionář právo, tj. o dotaz, jehož zodpovězení je potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Je-li tomu tak, nemůže představenstvo odkázat akcionáře na následné zodpovězení jeho dotazu.

K omezení odpovědnosti prodávajícího za vady nemovitosti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp. zn. 33 Cdo 1430/2010

Nejvyšší soud se zabýval přípustností doložky o prodeji nemovitosti tzv. jak stojí a leží, která vylučuje odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané nemovitosti. V předmětném případě žalovaný prodal žalobci dům kupní smlouvou obsahující tuto doložku. Žalobce při zahájení rekonstrukčních prací zjistil, že v zazděné místnosti suterénu domu byly umístěny sudy s nebezpečným odpadem. Žalobce tuto vadu žalovanému vytkl a žádal odstranění sudů nebo případnou slevu ze zaplacené kupní ceny. Žalovaný takové nároky odmítl uspokojit s poukazem na výše uvedenou doložku.

Nejvyšší soud rozhodl, že taková doložka v kupní smlouvě na nemovitost je nepřípustná a tudíž neplatná. Doložku jak stojí a leží lze totiž použít pouze v případě, že se převádí věci vymezené nikoliv údajem o jednotlivých konkrétních věcech (jako je tomu při převodu nemovitostí), nýbrž za použití jiných údajů, např. uvedením místa, kde se nacházejí (např. všechny věci nacházející se v kůlně rodinného domu), a z povahy smlouvy vyplývá, že za vady tímto způsobem přenechaných věcí se neodpovídá.

Nejvyšší soud uzavřel, že umožnění převodu věcí určených individuálně (např. nemovitost, automobil) nebo druhově (např. uhlí, písek) s doložkou jak stojí a leží by odporovalo smyslu zákonné odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci a výrazně by znevýhodňovalo kupujícího, neboť by nemohl uplatnit svůj nárok z odpovědnosti za vady.

pondělí 4. března 2013

Nabývání majetku manželi se zúženým společným jměním manželů

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce nabývání majetku do společného jmění (SJM) těch manželů, kteří mají smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upraven rozsah svého SJM odlišně od zákona, tedy zúžen nebo rozšířen. V konkrétním případě měli manželé uzavřenou smlouvu o zúžení rozsahu SJM tak, že manželka se stává vlastníkem veškerého nemovitého majetku. Manželé nabyli pozemek na základě kupní smlouvy, kterou s prodávajícím uzavřeli oba manželé. Sporným se později mezi manželi stalo, zda se vlastníkem nabytého pozemku stala výlučně manželka s ohledem na výše uvedenou smlouvu o zúžení SJM, anebo pozemek spadal do SJM manželů s ohledem na uzavřenou kupní smlouvu.

Nejvyšší soud zformuloval názor, že pokud je smlouva o zúžení (nebo rozšíření) SJM platná a účinná, nahrazuje tím zákonnou úpravu nabývání majetku do SJM manželů. Poté, co se stane taková smlouva účinnou, se od ní účastníci nemohou odchýlit pouhým společným projevem vůle, např. tedy konkrétně nabýt věc do SJM smlouvou uzavřenou oběma manželi, ačkoli podle smlouvy o zúžení SJM má taková věc patřit do výlučného vlastnictví jednoho z nich. Aby to bylo možné, museli by účastníci nejdříve uzavřít smlouvu o rozšíření zúženého SJM, která by takové nabytí umožnila. Podle názoru soudu smlouva, která vyžaduje formu notářského zápisu, může být platně změněna smlouvou mající opět formu notářského zápisu, není tedy možné ji měnit jakýmkoliv jiným společným projevem vůle, který nemá formu notářského zápisu.

Jestliže tudíž takovou smlouvu o zúžení SJM před koupí předmětného pozemku manželé neuzavřeli, nemohli jej nabýt do SJM. V tomto případě dal tedy soud za pravdu manželce, která podle znění uzavřené smlouvy o zúžení SJM nabyla pozemek do svého výlučného vlastnictví, ač byli v kupní smlouvě uvedeni jako kupující oba manželé.

Novela insolvenčního zákona

Dne 15.10. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. insolvenčního zákona. Změna se zejména týká podání bezdůvodného návrhu na insolvenční řízení a sankcemi za takový návrh.

Poslední dobou se totiž objevila praxe věřitelů podat bezdůvodný návrh na zahájení insolvenčního řízení proti konkurenci v rámci nekalého soutěžního boje. I když bylo podání zjevně bezdůvodné, už samotné zahájení insolvenčního řízení mohlo firmu zdiskreditovat před veřejností a zejména před smluvními partnery.

Novela posiluje ochranu před takovým jednáním tím, že umožňuje soudům, aby do 7 dnů odmítly zjevně bezdůvodné insolvenční návrhy a navrhovateli případně uložily pořádkovou pokutu až do výše 50 tisíc korun. Novela v novém § 128a definuje, kdy lze insolvenční návrh pokládat za zjevně bezdůvodný.

Soud také bude moci na žádost dlužníka nařídit tomu, kdo insolvenci navrhuje, aby složil zálohu ve výši i několik milionů korun. Ta bude sloužit jako jistina pro dlužníka, pokud se insolvence ukáže jako neopodstatněná.

Novela nabyla účinnosti dne 1.11.2012

čtvrtek 28. února 2013

Podstatné změny v exekucích

Dne 26.11. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, která v sobě obsahuje i změnu zákona č.120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti, tzv. exekuční řád.

Jednou z hlavních změn, které novela přináší je, že k provedení exekuce už exekutor nebude muset vždy čekat na pověření soudu, ale v některých případech rozhodnou sami exekutoři pouze pod dohledem soudu. Soud bude muset nadále rozhodovat např. ve věcech bydlení, jako je vykázání ze společného obydlí či vyklizení bytu s náhradou, a také ve věcech týkajících se nezletilých dětí.

Exekuce se budou v případě jedné osoby spojovat, dlužník tedy zaplatí jen náklady na jedno řízení. Dále se novelou zavádí tzv. předžalobní výzva, kterou musí být dlužník upozorněn na existenci dluhu dřív, než se bude projednávat u soudu. Měnit se bude i způsob provádění exekucí. Pokud o to budou požádáni, budou muset exekutoři z průběhu exekuce movitých věcí pořídit obrazový záznam.

Věřitelé získají větší šanci na uspokojení svých pohledávek. Nově totiž bude možné dražit např. členská práva v bytových družstvech. Dosud se družstevní byty prodávaly za hodnotu vypořádacího podílu dlužníka, šlo tak většinou o maximálně desetitisícové částky. Nově se budou družstevní byty dražit za tržní ceny. Dražit bude možné také pohledávky a obchodní podíl. Novým způsobem exekuce bude také správa nemovitosti, kterou nebude vždy nutné prodávat, ale bude možné získat exekuční prostředky ze zisků z nájmu nemovitosti.

Současně s přesouvá i sídlo Exekutorské komory z Brna do Prahy.

Novela nabude účinnosti dne 1.1.2013