čtvrtek 17. ledna 2013

Okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 20.12.2011, sp. zn. 21 Cdo 4042/2010

Smysl § 56 písm. b) zákoníku práce (okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnancem) spočívá v tom, že zaměstnanci umožňuje, aby mohl ihned (bez nutnosti rozvazovat pracovní poměr výpovědí) ukončit pracovní poměr u zaměstnavatele, který porušil povinnost vyplatit zaměstnanci za vykonanou práci mzdu nebo plat a který svou povinnost nesplnil ani v dodatečné lhůtě 15 dnů po splatnosti těchto práv, neboť nelze po zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby pro takového zaměstnavatele, který tak významně porušil svou povinnost z pracovního poměru, nadále pracoval. Vznikne-li v pracovním poměru spor o to, zda zaměstnanec má právo na mzdu (plat) musí být řešen k tomu určenými právními prostředky, tedy podáním žaloby u soudu o zaplacení mzdy (platu). Okamžité zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zákoníku práce je na místě teprve tehdy, není-li tu spor o právo a není-li zaměstnavatel schopen nebo ochoten uspokojit právo zaměstnance na mzdu (plat).

Pokud tedy zaměstnanec použil právní institut okamžitého zrušení pracovního poměru podle § 56 písm. b) zákoníku práce jako právní prostředek k řešení sporu se svým zaměstnavatelem o spornou část mzdy, takový postup odporuje účelu zákona, a tak je takové okamžité zrušení pracovního poměru podle § 39 občanského zákoníku neplatné.

Žádné komentáře:

Okomentovat