čtvrtek 10. ledna 2013

Přechod nájmu bytu v případě úmrtí nájemce

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 7.12.2011, sp. zn. 26 Cdo 2491/2010

Nejvyšší soud rozhodoval ve sporu, zda přešel nájem bytu v případu úmrtí nájemkyně na osobu žijící v den její smrti (syna zemřelé) ve společné domácnosti podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku a interpretoval podmínku, která tento přechod nájmu umožňuje, a to podmínku, že spolužijící osoba nemá vlastní byt.

Skutkový stav spočíval v tom, že nájemkyně bytu zemřela a ke dni jejího úmrtí s ní v bytě bydlel její syn, ač byl v této době ženatý. Ke dni úmrtí matky měla manželka žalovaného syna ve výlučném vlastnictví rodinný dům, na němž vázlo věcné břemeno doživotního užívání pro rodiče manželky syna. Přestože rodiče v rodinném domě vyčlenili místnosti, ve kterých manželka syna žila, Nejvyšší soud zhodnotil, že tento stav se nedá klasifikovat pod pojem vlastní byt syna a zrušil rozsudky nižších soudů, které vyhověly určovací žalobě žalobce (vlastníka bytu) o tom, že nájem bytu zanikl. Nejvyšší soud podotkl, že výjimečně lze takto zatíženou nemovitost považovat za „vlastní byt“ ve smyslu § 706 odst. 1 občanského zákoníku, a to pokud je zřejmé, že věcné břemeno v dohledné (relativně krátké) době zanikne (např. uplynutím doby, na kterou bylo zřízeno, nebo na základě již uzavřené dohody o zániku věcného břemene, třebaže podle ní ještě nebyl proveden výmaz věcného břemene z katastru nemovitostí, apod.). Nejvyšší soud dále dodal, že je přitom bez významu okolnost, že některé místnosti nacházející se v rodinném domě rodiče manželky žalovaného syna umožnili užívat manželce žalovaného syna.

Žádné komentáře:

Okomentovat