čtvrtek 28. března 2013

Platnost souhlasného prohlášení otcovství k dítěti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 26.4.2012, sp. zn. 30 Cdo 3430/2011

Nejvyšší soud ČR se zabýval platností souhlasného prohlášení otcovství k dítěti, při němž matka i prohlášení činící muž věděli, že muž nemůže být biologickým otcem dítěte.

Nejvyšší soud ČR dospěl k názoru, že takové prohlášení může být absolutně neplatné pro obcházení ustanovení zákona o rodině upravujícím osvojení (adopci). Soud sice uvedl, že jakkoliv není v praxi vyloučeno, aby souhlasné prohlášení otcovství učinil i muž, který není jeho biologickým otcem, slouží tento institut v první řadě k uvedení biologického otcovství do souladu se stavem právním. Ustanovení § 52 odst. 1 zákona o rodině upravujícím souhlasné prohlášení otcovství k dítěti totiž vychází z premisy, že toto prohlášení činí biologický otec, kterému současně nesvědčí první domněnka otcovství (tj. není manžel matky). K „uznání“ cizího (nebiologického) dítěte za vlastní, pak slouží institut osvojení (adopce).

Při posuzování platnosti prohlášení je však třeba vzít do úvahu, zda je takové prohlášení v rozporu se zájmem dítěte. Ne každé souhlasné prohlášení rodičů, u něhož muž i matka dítěte věděli, že prohlášení činí muž, který nemůže být biologickým otcem, nezbytně nutně obchází zákon. Takto by však bylo třeba hodnotit např. prohlášení muže, který si je vědom skutečnosti, že otcem být nemůže, o svém otcovství k cizinci, a to nezřídka i zletilému, který v matričních dokladech nemá zapsaného otce, popř. pouze fiktivního otce (např. u příslušníků států bývalého Sovětského svazu). V těchto případech jde evidentně o neplatný právní úkon, který obchází zákon, neboť účelem takového prohlášení je zajistit cizinci státní občanství České republiky. Vliv na posouzení platnosti může mít rovněž zjištění, zda v době učinění souhlasného prohlášení otcovství, muž o dítě projevoval zájem, zda souhlasné prohlášení rodičů sledovalo vyloučení biologického otce z výkonu jeho práva na rodinný život apod.

Zbavení rodiče rodičovské zodpovědnosti vůči svému dítěti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 3310/2011

Nejvyšší soud v uvedeném rozsudku úzce vyložil důvody, pro které lze rodiče zbavit rodičovské zodpovědnosti vůči dítěti, neboť se jedná o nejcitelnější zásah do rodičovských práv a povinností. Soud rozhodující o zbavení rodičovské zodpovědnosti je proto povinen v době rozhodování povinen zvážit intenzitu zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti a to s ohledem na všechny skutečnosti, které v soudním řízení vyjdou najevo. Jestliže tedy v posuzovaném případě nižší soudní instance nepřipustila, že změna postoje matky ke svému životu a k nezletilému – na kterou šlo v době rozhodování soudu spolehlivě usuzovat - může převážit nad důsledky jejího chování v minulosti, pak je takový názor v přímém rozporu s dosavadní judikaturou Nejvyššího soudu.

pondělí 25. března 2013

Omezení nebo zbavení způsobilosti k právním úkonům

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.3.2012, sp. zn. 30 Cdo 356/2012

Nejvyšší soud opětovně potvrdil svůj právní názor ve věci zbavení a omezení způsobilosti k právním úkonům. Pro posouzení, zda osobě omezit nebo zbavit způsobilost k právním úkonům, podle Nejvyššího soudu ČR nestačí přihlížet pouze ke znaleckému posudku určujícím, zda má osoba duševní chorobu, a nekriticky převzít jeho závěry, aniž je soud jinak ověří. Soud rozhodující o způsobilosti k právním úkonům musí dle Nejvyššího soudu dále zjistit, jak se dotyčná osoba skutečně chová, jak se projevuje ve styku s lidmi, jak obstarává svoji domácnost a jak hospodaří se svým majetkem, a že znalci pak mají být při výslechu s výsledky těchto zjištění konfrontováni a vyjádřit se k nim, zatímco soud musí zvážit a rozhodnout, zda je k omezujícímu zásahu do způsobilosti činit právní úkony vůbec důvod.

Výpověď z nájmu bytu a její rozpor s dobrými mravy

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 26 Cdo 883/2011

Nejvyšší soud při posuzování otázky neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro rozpor s dobrými mravy dovodil, že jsou právně významné pouze skutečnosti, které byly objektivně dány v době, kdy pronajímatel výpověď z nájmu bytu doručil nájemci. Okolnosti nastalé po tomto okamžiku nelze při právním posouzení toho, zda je podaná výpověď v rozporu s dobrými mravy, zohledňovat. Pokud tedy nájemci zaplatili dlužné nájemné až po doručení výpovědi z nájmu bytu z důvodu neplacení nájemného, není tato skutečnost pro právní posouzení věci významná, stejně jako jejich současné poměry, tedy zda jsou v době soudního řízení nájemci v tíživé sociální situaci, vychovávají nezletilé děti apod.

čtvrtek 21. března 2013

Výše nájemného při výpovědi z nájmu bytu s bytovou náhradou

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4.4.2012, sp. zn. 28 Cdo 2504/2011

Nejvyšší soud se vyjádřil ke způsobu výpočtu částky, kterou je nájemce povinen uhradit pronajímateli v případě, že na základě výpovědi z nájmu bytu nevyklidil byt po zajištění bytové náhrady ve stanovené lhůtě.

V případě, že je pronajímatel povinen zajistit bytovou náhradu při podání výpovědi nájemci, tzv. právo na bydlení nájemce trvá, dokud neuplynula lhůta k vyklizení bytu, tedy v zásadě do doby, dokud není zajištěna odpovídající bytová náhrada nebo přístřeší. Po tuto dobu je osoba v bytě bydlící povinna platit úhradu za užívání bytu ve výši odpovídající výši nájemného za trvání nájemního poměru. Po zajištění odpovídající bytové náhrady a uplynutí lhůty k vyklizení bytu se však další užívání bytu stává neoprávněným. Užíváním bytu bez právního důvodu pak vzniká uživateli majetkový prospěch, bezdůvodné obohacení, které je povinen. Takovým bezdůvodným obohacením je částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobného předmětu nájmu, a kterou by nájemce za obvyklých okolností byl povinen platit.

Výpověď obce jakožto pronajímatele z nájmu bytu

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 26 Cdo 1641/2010

Nejvyšší soud dovodil neplatnost výpovědi z nájmu bytu ve vlastnictví obce jako pronajímatele, kterou za obec podala společnost jako správce domu. Společnost však neměla příslušné platné zmocnění k podávání výpovědí z nájmu bytu. Společnost měla s obcí uzavřenu pouze smlouvu o obstarávání správy nemovitostí, ve které obec přenesla svoji pravomoc rozhodovat o výpovědi z nájmu bytu na společnost.

Zákon o obcích přitom stanoví, že je v pravomoci rady obce rozhodovat o konkrétních výpovědích konkrétních nájmů bytu. Nejvyšší soud z toho dovodil, že není možné zmocnit společnost ve smlouvě tak, aby obecně rozhodovala o všech výpovědích z nájmů bytu pro blíže neurčený počet takových výpovědí v budoucnu.

pondělí 18. března 2013

Rozhodčí doložky ve spotřebitelských smlouvách

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.3.2012, sp. zn. 33 Cdo 3121/2010

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce platnosti rozhodčích doložek sjednávaných ve smlouvách se spotřebiteli, kterými je pověřena k projednání sporu soukromá společnost s tím, že rozhodčí doložka nestanoví konkrétního rozhodce, ale odkazuje na rozhodčí řád vydaný takovou společností.

Nejvyšší soud dovodil, že neobsahuje-li rozhodčí doložka přímé určení rozhodce, resp. konkrétní způsob jeho určení, a odkazuje-li na „rozhodčí řád“ vydaný právnickou osobou, která není stálým rozhodčím soudem zřízeným na základě zákona (tím je pouze Rozhodčí soud při Hospodářské komoře ČR a Argární komoře ČR a Rozhodčí soud při Českomoravské komoditní burze Kladno), je taková rozhodčí doložka absolutně neplatná podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem. Absolutní neplatnost právního úkonu působí přímo ze zákona (ex lege), a to od počátku (ex tunc), a bez ohledu na to, zda se jí někdo dovolal. K absolutní neplatnosti právního úkonu přihlíží soud i bez návrhu, tj. z úřední povinnosti za předpokladu, že skutečnosti, které jsou s ní spojeny, vyjdou v řízení najevo.

Definice pojmu nezřízený život

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.11.2011, sp. zn. 21 Cdo 190/2011

Občanskoprávní a obchodní kolegium Nejvyššího soudu ČR schválilo definici pojmu nezřízený život, která vychází z uvedeného rozhodnutí jednoho ze senátů Nejvyššího soudu. Důležitost tohoto pojmu je především v dědickém řízení, když je vedení nezřízeného života jedním z důvodů, pro které lze provést vydědění svých potomků.

Podle soudu za vedení nezřízeného života lze označit takové chování, které evidentně vybočuje z rámce obecné představy o chování v souladu s dobrými mravy. O trvalé vedení nezřízeného života pak půjde v takových případech, kdy chování vyděděného bude vykazovat známky kontinuálnosti (tedy nikoliv jen nahodilosti či ojedinělosti) a dlouhodobosti, kdy již zpravidla nebude možné očekávat návrat k běžnému způsobu života tak, jak je vnímán většinou společnosti.

Do kategorie nezřízený život lze zařadit především následující jevy: dlouhodobé či trvalé neplnění vyživovací povinnosti a péči o děti či rodinu, alkoholismus, drogová závislost, nekontrolovatelná závislost na hracích automatech, opakovaná trestná činnost a podobně.

čtvrtek 14. března 2013

Soudní ochrana proti rozhodnutí soukromé mateřské školky

Rozsudek Nejvyššího správního soudu ČR ze dne 27.7.2011, sp. zn. 1 As 53/2011

Nejvyšší správní soud ČR ve své Sbírce rozhodnutí vydal rozsudek, ve kterém zformuloval názor, že rozhodnutí mateřské školky o ukončení předškolního vzdělávání podléhá předkumu ve správním soudnictví bez ohledu na skutečnost, zda je zřizovatelem školky veřejný subjekt nebo osoba soukromého práva. Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že ochranu případnému nezákonnému zásahu do ústavně zaručeného práva na vzdělání, které záleží v rozhodnutí o ukončení předškolního vzdělávání, musí poskytnout správní soudy, tedy v prvním stupni krajské soudy.

Ústavní soud vyzval k legislativní regulaci domácích porodů

Usnesení Ústavního soudu ČR ze dne 12.3.2012, sp. zn. Pl. ÚS 26/11

Ústavní soud sice z formálních důvodů odmítnul ústavní stížnost ženy, která kritizovala stát za to, že jí nejasnou legislativou omezil ve volbě místa porodu, avšak vyzval zúčastněné strany, aby o porodech mimo porodnici byla vedena seriózní a odborná diskuse, jejímž výsledkem by měla být legislativní úprava, která by respektovala zaručené právo na soukromý život při zohlednění všech protichůdných zájmů a základních práv, zejména práva dítěte na život a ochranu zdraví.

Žena z Libereckého kraje se při plánování porodu svého druhého dítěte rozhodla pro porod v domácím prostředí. Když se však snažila najít porodní asistentku, která by jí u porodu asistovala, žádnou v Libereckém kraji nenašla. Obrátila se proto s žádostí o pomoc na svou zdravotní pojišťovnu a na krajský úřad, ale byla odmítnuta s odůvodněním, že „i porodní asistentka … může vést samostatně fyziologický porod jen v prostorách, které jsou pro fyziologický porod náležitě věcně a technicky vybavené.“ Žena se tak obrátila na Ústavní soud, který však její stížnost odmítl s tím, že se měla obrátit nejprve na krajský soud. O případu bude ještě rozhodovat Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, na který se žena již obrátila.

pondělí 11. března 2013

Konec osoby blízké

Dne 19.01.2013 nabyla účinnosti novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, tzv. zákona o silničním provozu. Asi nejdůležitější změnou je zrušení možnosti vymluvit se na tzv. osobu blízkou a tedy na právo nevypovídat a vyhnout se tak sankcím za přestupek. Nově je za přestupky odpovědný majitel vozidla. Podle novely je nyní provozovatel vozidla povinen zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích. A to bez ohledu na to, kdo vozidlo skutečně řídí. Pokud bude provozovatel vozidla trvat na tom, že nezná totožnost osoby, která vozidlem spáchala přestupek, přechází zodpovědnost za tento přestupek na něj. Půjde o správní delikt, za který bude možné uložit pokutu až do výše 10 tisíc korun, ale nebudou se za něj odečítat trestné body.

Novela přináší i další změny. Mění se např. věkové hranice pro řízení motocyklů. U slabších strojů do 35 kW se věková hranice zvyšuje ze 17 let na 18 let a u silnějších strojů se zvýší z 21 let až na 24 let. Pouze řidiči s minimálně dvouletou zkušeností s řízením slabších motocyklů budou moci obdržet řidičský průkaz na stroje nad 35 kW dříve, tedy již od 20 let. Řidičům s oprávněním skupiny B přinesla novela možnost jezdit na skútrech do 125 ccm s automatickou převodovkou bez povinnosti výcviku v autoškole. Dosud se tato možnost vztahovala pouze na stroje do 50 ccm.

Novela zákona o přestupcích

Dne 31.12.2012 nabyla účinnosti novela zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích.

Novela umožňuje uložit pachatelům vícenásobných přestupků jako trest zákaz pobytu v místě konání těchto přestupků až na dobu tří měsíců. Jedná se např. o prostituci, konzumaci alkoholu nebo žebrání v místech, na kterých to zakazují obecní vyhlášky. Pachatel musí přestupek spáchat opakovaně v období posledního roku na území stejné obce. Nesmí ovšem jít o obec, ve které má pachatel trvalý pobyt, trest také nesmí být uložen mladistvým. Novela také do zákona o přestupcích nově doplňuje ustanovení, které jasně vymezuje dobu nočního klidu, a to od 22. do 6. hodiny. V minulosti byla doba nočního klidu upravena pouze obecně závaznými vyhláškami, mohla tedy být v každé obci jiná.

čtvrtek 7. března 2013

Právo akcionáře na informace na valné hromadě společnosti

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13.3.2012, sp. zn. 29 Cdo 1592/2011

Akcionář společnosti napadal usnesení valné hromady společnosti, kterým byla schválena účetní závěrka, přestože mu představenstvo na valné hromadě neposkytlo jím požadovanou informaci důležitou pro hlasování o tomto bodu a poskytlo mu jí až ex post po konání valné hromady.

Akcionář poté u soudu napadl usnesení valné hromady s tím, že byla porušena jeho práva akcionáře uvedená v § 180 odst. 1 obchodního zákoníku. Spor se dostal před Nejvyšší soud a ten zrušil rozhodnutí nižších soudů, které žalobu akcionáře zamítly.

Nejvyšší soud odůvodnil svoje rozhodnutí tak, že podle § 180 odst. 1 obchodního zákoníku je akcionář oprávněn účastnit se valné hromady, hlasovat na ní, má právo požadovat a dostat na ní vysvětlení záležitostí týkajících se společnosti, je-li takové vysvětlení potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady, a uplatňovat návrhy a protinávrhy. Z uvedeného plyne, že požaduje-li akcionář na valné hromadě jen ta vysvětlení, na která mu dává zákon právo, tj. vysvětlení potřebná pro posouzení předmětu jednání valné hromady, je představenstvo povinno mu potřebná vysvětlení poskytnout na valné hromadě. S takovými požadavky totiž představenstvo, kterému je program valné hromady znám, musí počítat a jeho povinností je se na takové případné dotazy připravit, popřípadě zajistit účast osob, které disponují informacemi potřebným pro zodpovězení oprávněných dotazů. Je pak věcí konkrétního posouzení každého jednotlivého dotazu vzneseného na valné hromadě, zda jde o dotaz, na jehož zodpovězení má akcionář právo, tj. o dotaz, jehož zodpovězení je potřebné pro posouzení předmětu jednání valné hromady. Je-li tomu tak, nemůže představenstvo odkázat akcionáře na následné zodpovězení jeho dotazu.

K omezení odpovědnosti prodávajícího za vady nemovitosti

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp. zn. 33 Cdo 1430/2010

Nejvyšší soud se zabýval přípustností doložky o prodeji nemovitosti tzv. jak stojí a leží, která vylučuje odpovědnosti prodávajícího za vady prodávané nemovitosti. V předmětném případě žalovaný prodal žalobci dům kupní smlouvou obsahující tuto doložku. Žalobce při zahájení rekonstrukčních prací zjistil, že v zazděné místnosti suterénu domu byly umístěny sudy s nebezpečným odpadem. Žalobce tuto vadu žalovanému vytkl a žádal odstranění sudů nebo případnou slevu ze zaplacené kupní ceny. Žalovaný takové nároky odmítl uspokojit s poukazem na výše uvedenou doložku.

Nejvyšší soud rozhodl, že taková doložka v kupní smlouvě na nemovitost je nepřípustná a tudíž neplatná. Doložku jak stojí a leží lze totiž použít pouze v případě, že se převádí věci vymezené nikoliv údajem o jednotlivých konkrétních věcech (jako je tomu při převodu nemovitostí), nýbrž za použití jiných údajů, např. uvedením místa, kde se nacházejí (např. všechny věci nacházející se v kůlně rodinného domu), a z povahy smlouvy vyplývá, že za vady tímto způsobem přenechaných věcí se neodpovídá.

Nejvyšší soud uzavřel, že umožnění převodu věcí určených individuálně (např. nemovitost, automobil) nebo druhově (např. uhlí, písek) s doložkou jak stojí a leží by odporovalo smyslu zákonné odpovědnosti prodávajícího za vady prodané věci a výrazně by znevýhodňovalo kupujícího, neboť by nemohl uplatnit svůj nárok z odpovědnosti za vady.

pondělí 4. března 2013

Nabývání majetku manželi se zúženým společným jměním manželů

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.2.2012, sp. zn. 22 Cdo 3541/2009

Nejvyšší soud se vyjádřil k otázce nabývání majetku do společného jmění (SJM) těch manželů, kteří mají smlouvou uzavřenou formou notářského zápisu upraven rozsah svého SJM odlišně od zákona, tedy zúžen nebo rozšířen. V konkrétním případě měli manželé uzavřenou smlouvu o zúžení rozsahu SJM tak, že manželka se stává vlastníkem veškerého nemovitého majetku. Manželé nabyli pozemek na základě kupní smlouvy, kterou s prodávajícím uzavřeli oba manželé. Sporným se později mezi manželi stalo, zda se vlastníkem nabytého pozemku stala výlučně manželka s ohledem na výše uvedenou smlouvu o zúžení SJM, anebo pozemek spadal do SJM manželů s ohledem na uzavřenou kupní smlouvu.

Nejvyšší soud zformuloval názor, že pokud je smlouva o zúžení (nebo rozšíření) SJM platná a účinná, nahrazuje tím zákonnou úpravu nabývání majetku do SJM manželů. Poté, co se stane taková smlouva účinnou, se od ní účastníci nemohou odchýlit pouhým společným projevem vůle, např. tedy konkrétně nabýt věc do SJM smlouvou uzavřenou oběma manželi, ačkoli podle smlouvy o zúžení SJM má taková věc patřit do výlučného vlastnictví jednoho z nich. Aby to bylo možné, museli by účastníci nejdříve uzavřít smlouvu o rozšíření zúženého SJM, která by takové nabytí umožnila. Podle názoru soudu smlouva, která vyžaduje formu notářského zápisu, může být platně změněna smlouvou mající opět formu notářského zápisu, není tedy možné ji měnit jakýmkoliv jiným společným projevem vůle, který nemá formu notářského zápisu.

Jestliže tudíž takovou smlouvu o zúžení SJM před koupí předmětného pozemku manželé neuzavřeli, nemohli jej nabýt do SJM. V tomto případě dal tedy soud za pravdu manželce, která podle znění uzavřené smlouvy o zúžení SJM nabyla pozemek do svého výlučného vlastnictví, ač byli v kupní smlouvě uvedeni jako kupující oba manželé.

Novela insolvenčního zákona

Dne 15.10. 2012 byla ve Sbírce zákonů vyhlášena novela zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení, tzv. insolvenčního zákona. Změna se zejména týká podání bezdůvodného návrhu na insolvenční řízení a sankcemi za takový návrh.

Poslední dobou se totiž objevila praxe věřitelů podat bezdůvodný návrh na zahájení insolvenčního řízení proti konkurenci v rámci nekalého soutěžního boje. I když bylo podání zjevně bezdůvodné, už samotné zahájení insolvenčního řízení mohlo firmu zdiskreditovat před veřejností a zejména před smluvními partnery.

Novela posiluje ochranu před takovým jednáním tím, že umožňuje soudům, aby do 7 dnů odmítly zjevně bezdůvodné insolvenční návrhy a navrhovateli případně uložily pořádkovou pokutu až do výše 50 tisíc korun. Novela v novém § 128a definuje, kdy lze insolvenční návrh pokládat za zjevně bezdůvodný.

Soud také bude moci na žádost dlužníka nařídit tomu, kdo insolvenci navrhuje, aby složil zálohu ve výši i několik milionů korun. Ta bude sloužit jako jistina pro dlužníka, pokud se insolvence ukáže jako neopodstatněná.

Novela nabyla účinnosti dne 1.11.2012