středa 15. října 2014

Odpovědnost za vady při koupi zboží v obchodě

Občanský zákoník účinný od 1.1.2014 přinesl do našeho právního řádu mnoho novinek. Bohužel se objevilo též mnoho zavádějících a nepravdivých informací, které u zákazníků právem vyvolávaly obavu. Cílem tohoto článku je seznámit čtenáře s úpravou práv z vadného plnění v novém občanském zákoníku.

Občanský zákoník se právy z vadného plnění zabývá hned na několika místech. Nejčastějším případem, kdy se občané budou s tímto institutem střetávat, je však prodej zboží v obchodě, kdy je prodávající podnikatelem a kupující běžnou osobou, tedy nepodnikatelem.

Za co prodávající odpovídá?

Prodávající obecně odpovídá kupujícímu za to, že věc nemá vady. Především pak odpovídá za to, že věc má při předání vlastnosti, které si s kupujícím ujednali, či takové, které kupující na základě reklamy mohl důvodně předpokládat. Zde je nutné počítat s určitou nadsázkou v reklamě, nejmenovaný drink Vám křídla nedodá a práva z vadného plnění byste uplatňovali marně. Dále prodávající odpovídá za to, že se věc hodí k účelu, k němuž se běžně užívá. Právem kupujícího je též to, aby věc odpovídala vzorku či předloze, byla-li jakost zboží pomocí nich určena. Samozřejmostí je, že má odpovídat množství, míra a hmotnost a věc má vyhovovat právním předpisům.

Občanský zákoník pak ve prospěch kupujícího zakládá domněnku, že pokud se vada projeví v šesti měsících po převzetí, má se za to, že věc byla vadná již v době předání. Kupující tak nemusí prokazovat, že vadu nezpůsobil, a naopak prodávající musí případně prokázat, že vada zde při předání nebyla a způsobil ji kupující.

Jak se práv domáhat?

V případě, že se na spotřebním zboží vyskytne vada v době 24 měsíců od jeho převzetí, může ji kupující u prodávajícího uplatnit. Z důvodu dobrých mravů by však kupující neměl s uplatněním váhat, jinak riskuje odmítnutí nároku. V případě spotřebního zboží nelze sjednat dobu kratší, pokud by k tomu došlo, ujednání není platné. Jedinou výjimku představuje prodej použitého spotřebního zboží, kdy lze dobu zkrátit na polovinu, tedy na 1 rok. Na věci, obalu, v návodu či reklamě může být samozřejmě uvedena doba delší, po kterou lze věc použít, v takovém případě platí vždy doba nejdelší. Je-li však rozdílná doba uvedená na obalu, a doba, kterou si kupující a prodávající sjednali, platí doba sjednaná bez ohledu na to, že je kratší než na obalu.

Práva z vady se zásadně uplatňují u prodávajícího, z toho existuje výjimka pro případy, kdy má kupující v písemném potvrzení prodávajícího (záručním listě) uvedenou jinou osobu, která je určena k provedení opravy. Jakmile kupující uplatní své právo z vady věci, druhá strana je povinna mu vydat písemné potvrzení o uplatnění jeho práva, včetně data, kdy došlo k uplatnění, že dojde k opravě, a jak dlouho bude oprava trvat.

Kupující se nemůže domáhat práv z vadného plnění v případech, kdy věc byla za nižší cenu a jako vadná prodávána. Totéž platí pro tzv. běžné opotřebení, které bylo způsobenou obvyklým užíváním. Práv se nelze domáhat v případě, kdy kupující o vadě věděl ještě před převzetím věci, nebo vadu dokonce sám způsobil.

Čeho se lze domáhat?

V závislosti na typu vady se může kupující domáhat různých práv. Kupující může primárně požadovat dodání nové věci bez vad, nicméně jen pokud to není nepřiměřené vzhledem k povaze vady. Týká-li se vada pouze součásti věci (vše co k věci náleží, a nemůže být odděleno, aniž by věc nebyla znehodnocena), lze požadovat jen výměnu součásti. Pokud tyto možnosti není možné provést, může kupující odstoupit od smlouvy a požadovat vrácení peněz. Toto právo kupujícímu nesvědčí, pokud by to bylo vzhledem k vadě neúměrné, zejména jde-li vadu bez zbytečného odkladu odstranit, pak má kupující právo pouze na tuto bezplatnou opravu.

Dalším případem je situace, kdy se jedná o odstranitelnou vadu, která může být opravena, ale tato vada se vyskytla opakovaně, nebo se vyskytl větší počet takových vad. Odborná literatura a judikatura vykládá termín opakovaný výskyt tak, že se vada vyskytla alespoň třikrát a tím znemožňovala užívání věci. Větší počet vad je judikaturou opět spojen s výskytem alespoň tří vad najednou. V těchto dvou případech má kupující právo rovnou odstoupit od smlouvy. Poslední možností, kterou lze využít v případech, kdy kupující od smlouvy neodstoupil, a nepožadoval ani jiný z výše uvedených způsobů řešení, je možnost požadovat přiměřenou slevu z kupní ceny.

Důležité je vědět, se kupující svých práv nemůže vzdát před tím, než je může uplatnit. V případě, že s ním sjedná prodávající takovéto ujednání, nepřihlíží se k tomu.

čtvrtek 27. března 2014

Přiznání k dani z příjmů

Daňové přiznání je třeba odevzdat a daň zaplatit nejpozději do 1.4.2014 a pokud ho za Vás podává daňový poradce, tak je termínem odevzdání a zaplacení daně nejpozději 1.7.2014. Na internetových stránkách Generálního Finančního Ředitelství ČR je možno získat mnoho užitečných a obsáhlých informací, jak správně postupovat při vyplňování přiznání k dani z příjmů. V tomto článku se zaměříme pouze na ty nejdůležitější.

Pokud jde např. o letošní možnosti slev na dani z příjmů, jedná se o tyto slevy:

  1. Sleva na poplatníka podle § 35ba v roční výši 24 840 Kč je určena všem poplatníkům s výjimkou pracujících starobních důchodců.
  2. Sleva na manželku (manžela) žijící s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti je podle § 35ba v roční výši 24 840 Kč. Nově ji letos nemůže uplatnit ten, kdo používá tzv. výdajové paušály.
  3. Sleva na dítě umožňuje podle § 35c odečtení částky 13 404 Kč ročně na každé vyživované dítě, které žije s poplatníkem ve společně hospodařící domácnosti. Také na tuto slevu nemá nárok ten, kdo používá tzv. výdajové paušály.
  4. Sleva pro studenty, tedy poplatníky, kteří se soustavně připravují na budoucí povolání je podle § 35ba vázána na potvrzení školy. Nárok na slevu ve výši 4 020 Kč ročně má student do věku 26 let, v případě doktorského studia do věku 28 let. Co přesně se rozumí soustavnou přípravou na budoucí povolání, upřesňuje zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. I tato sleva je poskytována pouze za měsíce, ve kterých jsou splněny zákonem požadované podmínky.
  5. Sleva pro poplatníky pobírající invalidní důchod se liší podle stupně invalidity. Podle § 35ba má držitel invalidního důchodu pro invaliditu prvního nebo druhého stupně nárok na slevu 2 520 Kč za rok, v případě důchodu pro invaliditu třetího stupně na 5 040 Kč ročně. Je-li poplatník držitelem průkazu ZTP/P může uplatnit slevu ve výši 16 140 Kč za rok. Tuto slevu lze uplatnit jen za kalendářní měsíce, ve kterých poplatník splňuje potřebné podmínky.
  6. Sleva na zaměstnance se zdravotním postižením je určena zaměstnavatelům, ať už se jedná o fyzické nebo právnické osoby. Podle § 35 může zaměstnavatel uplatnit slevu ve výši 18 000 Kč ročně na každého zaměstnance se zdravotním postižením a 60 000 Kč na zaměstnance s těžším zdravotním postižením. 
Další novinkou, která se dotkne podle předpokladů 250 tisíc zaměstnanců, je povinnost podat přiznání k dani z příjmů za tzv. solidární daň. Ta je uložena v § 38ha zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů a povinnost podat přiznání k této 7% dani má každý zaměstnanec, který alespoň jednou za rok dosáhl na mzdu převyšující čtyřnásobek průměrné měsíční hrubé mzdy stanovené státem, jedná se tedy o částku 103.536,- Kč. Povinnost zaplatit solidární daň vznikne tomu, kdo měl celkový roční hrubý příjem vyšší než 4násobek průměrné roční mzdy, tedy vyšší než 1 242 432 Kč. Tato daň se bude platit do roku 2015.

Podrobnější informace naleznete na stránkách Generálního finančního ředitelství:

http://www.financnisprava.cz/cs/dane-a-pojistne/dane/dan-z-prijmu/informace-k-aktualne-podavanym-danovym-priznanim

pondělí 10. února 2014

Audio a audiovizuální záznamy jako důkaz u soudu

Nález Ústavního soudu ČR ze dne 13.9.2006, sp. zn. I. ÚS 191/05

Tento nález Ústavního soudu ČR stanovil obecné podmínky pro použitelnost nahrávek pořízených soukromými osobami v jednotlivých druzích řízení. Ústavní soud uvedl, že otázka nahrávání soukromých projevů člověka je hodna nejen ve vztahu k vlastnímu obsahu zpráv podávaných telefonem, ale i ve vztahu k údajům o volaných číslech, času hovoru atd. Podle Ústavního soudu český ústavní pořádek připouští průlom do této ochrany jen, pokud se tak děje výlučně v zájmu ochrany demokratické společnosti. Podle Ústavního soudu sem spadá obecný zájem na ochraně společnosti před trestnými činy a na tom, aby byly takové činy zjištěny a potrestány.

Ústavní soud dále uvedl, že je nepochybné, že každý má právo zaznamenávat si vlastní telefonické hovory, neboť existuje obecná povědomost o tom, že telefonát může být technickou cestou druhým účastníkem hovoru zaznamenán. Pokud i přesto volající uskutečňuje telefonát s druhou osobou, lze dovodit, že tím souhlasí i s možným pořízením zvukového záznamu telefonátu. Nicméně použití tohoto důkazu v občanském soudním řízení je možné pouze, pokud s tím souhlasí i druhý účastník telefonního hovoru, neboť záznam telefonního hovoru je záznam projevu osobní povahy, a tak může být použit volajícím pouze se souhlasem volaného.

Z odůvodnění tohoto nálezu tedy vyplynuly základní podmínky, které rozvíjela další soudní rozhodnutí, a to přípustnost použití nahrávek pořízených soukromou osobou jako důkaz v trestním řízení a velmi omezené použití těchto nahrávek k občanském soudním (civilním) řízení, kde je možné je použít pouze, pokud s tím obě strany sporu souhlasí. Vzhledem k tomu, že důkaz předložený jednou stranou zpravidla zpochybňuje tvrzení a důkazy druhé strany sporu, je podle Ústavního soudu v občanském soudním řízení nahrávka pořízená jen jednou ze stran sporu prakticky nepoužitelná.

středa 22. ledna 2014

Nárok pojišťovny při neoznámení dopravní nehody policii

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24.10.2013, sp. zn. 23 Cdo 2007/2012

Pojišťovna se domáhala úhrady částky přibližně 240 tisíc Kč, kterou vyplatila z titulu povinného ručení účastníkovi dopravní nehody. Pojišťovna se domáhala vrácení plnění  na základě toho, že pojištěný bez zřetele hodného důvodu nesplnil povinnost ohlásit dopravní nehodu  policii a v důsledku toho byla ztížena možnost řádného prošetření nehody pojišťovnou (§ 10 odst. 1 písm. d) zákona č. 168/1999 Sb.).

Účastníci dopravní nehody dospěli k závěru, že škoda na vozidlech nepřesahuje 100.000,-  Kč, tudíž nevolali k dopravní nehodě policii, sepsali zápis o poškození vozidla, pořídili fotografie poškozených vozů a věc oznámili pojišťovně. Skutečná škoda  na vozidlech  však  nakonec činila částku přibližně 240 tisíc Kč. Při takové škodě by byla povinnost  volat k prošetření nehody policii. Podle Nejvyššího soudu však toto nelze klást k tíži účastníkům dopravní nehody, neboť za těchto okolností nemělo porušení povinnosti přivolat ohlásit nehodu policii za následek nemožnost nebo podstatné ztížení zjištění okolností nehody. Soud odmítl i námitku pojišťovny, že tato nemožnost byla způsobena i tím, že nebylo možné prošetřit, že zde mohla být možnost vlivu alkoholu nebo jiných návykových látek (což je též důvodem pro nárok pojišťovny žádat vyplacené pojištění zpět). Podle soudu jenom eventuální a ničím nepodložená možnost vlivu alkoholu nebo jiných návykových látek neměla za následek nemožnost nebo podstatné ztížení okolností dopravní nehody a tedy okolností pro vyplacení pojistného plnění. Soud tak nárok pojišťovny na vrácení uhrazeného pojistného plnění zamítl.