sobota 19. září 2015

Ochrana práv věřitelů

V médiích se poměrně často setkáváme s nejrůznějšími nástroji na pomoc dlužníkům ať již v rámci exekuce, nebo v případě insolvenčního řízení. Méně časté jsou rady věřitelům, jak vymoci či zajistit jejich pohledávku. V dnešním příspěvku se tak zaměříme právě na tuto oblast, a konkrétně na méně známý a využívaný institut relativní neúčinnosti právního jednání.

Podstata relativní neúčinnosti

Občanský zákoník mluví o relativní neúčinnosti jako o institutu, pomocí něhož se může věřitel soudně domáhat toho, aby právní jednání dlužníka, které jej zkracuje, bylo vůči němu neúčinné. V takovém případě se může věřitel uspokojit i z toho, co jednáním ušlo z majetku dlužníka, tj. např. z převedené nemovité věci. Tento následek nastává v případě úspěšné odpůrčí žaloby, kterou je však nutno podat nikoliv vůči dlužníkovi, nýbrž vůči osobě, která měla z právního jednání prospěch (tj. obdarovaný, kupující atd.).

Konkrétní odporovatelná jednání

Občanský zákoník poměrně podrobně popisuje, proti jakým právním jednáním je možné se bránit a v jakých lhůtách.

Konkrétně v případech, kdy se dlužník s jinou osobou domluví např. na nevýhodné koupi tak, aby zkrátili věřitele, je možné se neúčinnosti dovolat ve lhůtě 5 let od právního jednání. Pokud se strany nedomluvily, ale osobě, s níž dlužník jednal, muselo být zřejmé, že jde o snahu zkrátit věřitele, je lhůta dvouletá. Rovněž dvouletá lhůta se uplatní v případě, kdy se jedná o jednání s/ve prospěch osoby blízké dlužníka.

V případech, kdy šlo o směnu či koupi a osoba nevěděla o úmyslu zkrátit věřitele, avšak musela poznat, že jde o mrhání majetkem, je lhůta pouze roční.

Věřitel má možnost dovolat se i neúčinnosti bezúplatného právního jednání ve dvouleté lhůtě. A veškeré uvedené případy se vztahují dokonce i na opomenutí, kterým dlužník pozbyl právo, či na odmítnutí dědictví, které nebylo předluženo.

Výhrada věřitele

Je třeba říci, že úspěch odpůrčí žaloby není vždy zaručen, a je zpravidla třeba mít dostatečné důkazy k prokázání výše uvedených případů. Problém může nastat v případě věřitelů, jejichž pohledávka není dosud splatná. V takovém případě se může snadno stát, že v důsledku uplynutí lhůt pro uplatnění odpůrčí žaloby, věřitel již odporovatelnost nestihne uplatnit. Právě z toho důvodu nabízí občanský zákoník možnost výhrady věřitele. Věřitel, který má nesplatnou pohledávku, tak nyní může pomocí notáře, exekutora či soudu oznámit výhradu tomu, vůči němuž by mohl namítat neúčinnost. Důsledkem je to, že lhůta k uplatnění odporovatelnosti nepočne běžet dříve, než od splatnosti pohledávky.

Závěr

Popsaný institut je další z možností věřitele, jakým způsobem se své pohledávky může domoci. Jedná se však o nástroj ochrany ex post, který není použitelný univerzálně. Proto bychom všem věřitelům důrazně doporučili obezřetnost při uzavírání smluv, a v závislosti na jejich povaze i využití možností zajištění závazků pomocí zástavního práva, ručení, nebo jiných. S ohledem na vyšší složitost nejen odpůrčí žaloby, ale i ostatních zajišťovacích prostředků, bychom klientům taktéž doporučili, aby se s jejich sepsáním obraceli na své právní zástupce, bez jejichž právní pomoci úspěšnost v případných sporech výrazně klesá.

pátek 6. března 2015

Storna provizí a práva obchodních zástupců

Dnešní příspěvek je cílen na obchodní zástupce vykonávající činnost na základě smlouvy o obchodním zastoupení. Ve své praxi se setkáváme s případy, kdy se zástupci ocitají v nevýhodné situaci vůči zastoupenému. Zástupci jsou zpravidla slabší smluvní stranou v daném vztahu, což se projevuje mimo jiné i nižší znalostí práva. Častým problémem ve vztahu k zástupcům jsou pak storna provizí.

Smlouva o obchodním zastoupení a nárok na provizi

Je velmi časté, že různé společnosti, typicky pojišťovny, realitní kanceláře či mobilní operátoři (dále jako zastoupený), uzavírají smlouvu o obchodním zastoupení se svými zástupci, kteří se pro ně snaží získat klienty. Ve většině případů se jednalo o smlouvy uzavřené dle § 652 a násl. obchodního zákoníku, kdy ačkoliv obchodní zákoník již pozbyl účinnosti, uplatní se na vztahy, které byly dle něho založené. Z této úpravy vychází i tento článek. Vztahy vznikající od počátku roku 2014 se již budou řídit občanským zákoníkem, nicméně úprava je dosti obdobná.

Obecně má zástupce nárok na provizi ve výši, kterou si se zastoupeným sjednal, nedojde-li k dohodě, pak má nárok na odměnu dle zvyklostí. Vznik práva na provizi je zpravidla vázán na uzavření smlouvy s třetí osobou a splnění sjednaného závazku. Problém nastává v případech, kdy zástupce sjednává smlouvy s opakovaným plněním, které spočívá např. v paušálních platbách operátorům, pojistném atd. Dle současné judikatury platí, že zaplacením jedné měsíční platby nedošlo ke splnění závazku, což znamená, že zástupci ze zákona nárok na provizi nevznikl. Protože by za této situace bylo minimum zájemců o post zástupce, přiznávají společnosti zástupcům právo na provizi již od první platby. Háček pak spočívá ve stornech takto vyplacených provizí.

Storna provizí

Storno provize znamená zánik nároku na již vyplacenou provizi a povinnost zástupce tuto částku vrátit zastoupenému. Zákon stanoví, že právo na provizi zanikne, pokud je zřejmé, že smlouva mezi zastoupeným a třetí osobou nebude splněna, a zároveň, že nesplnění nezpůsobil zastoupený. Takovým příkladem je to, že třetí osoba neplní pravidelně svůj závazek ze smlouvy, v důsledku čehož je mu dána zastoupeným výpověď, a zástupce tak přijde o svou provizi. Bývá časté, že výše provize, kterou je zástupce povinen vrátit je odstupňována dle doby mezi zánikem práva na provizi a uzavřením smlouvy mezi zastoupeným a třetí osobou. Pokud tak dojde k zániku smlouvy mezi zastoupeným a třetí osobou třeba po 5 letech, zpravidla již zástupce nebude povinen storno hradit, toto je však velmi individuální a záleží na konkrétních podmínkách se zastoupeným.

Na co si dát pozor a práva zástupců

Společnosti jsou si vědomy svých práv a dokážou toho využít. Může se stát, že požadují vrácení provize i za smlouvy, jejichž nesplnění způsobily ony samy a nemají tak na vrácení právní nárok. Tak jako má zastoupený právo na vrácení provize, tak i bývalý zástupce má právo na odškodnění, pokud zastoupenému získal nové klienty či významně rozvinul obchod se stávajícími, zastoupený z toho má podstatné výhody, a pokud placení tohoto odškodnění lze považovat za spravedlivé. Společnosti vědomy si tohoto rizika jednak nechají spolu s dohodou o ukončení smlouvy o zastoupení, zástupce podepsat i vzdání se práv na odškodnění, a také vyčkávají 1 rok od ukončení smlouvy o zastoupení, neboť právě v této lhůtě je nutné se o své odškodnění u zastoupeného přihlásit.

Výhoda zastoupeného spočívá dále v tom, že veškerá data o činnosti zástupců jsou ukládána v systému, k němuž zástupce ukončením vztahu se zastoupeným, ztratí přístup. Lze tak všem zástupcům doporučit, aby si pořizovali záznamy o klientech, které pro zastoupeného získali.

Základní právní rady všem zástupcům tak zní:

  1. Nevzdávejte se bezdůvodně svých práv, protistrana to také neučiní. Nepodepisujte vzdání se práva na odškodnění!
  2. Nečekejte na první krok zastoupeného, nedoufejte, že na Vás zapomněl. Nezapomněl, pouze vyčkává s uplatněním svých práv, abyste se Vy nemohli účinně bránit. Pokud jste zástupcem a byla Vám ukončena smlouva o obchodním zastoupení, obraťte se, pokud možno do 1 roku od takového skončení, na právního zástupce, který Vám pomůže domoci se Vašich práv.
  3. Pořizujte si opisy, kopie, seznamy klientů, které jste pro zastoupeného získali, i jakou službu jste zprostředkovali.
  4. Je jednodušší právním problémům předcházet než je následně zdlouhavě řešit, proto doporučujeme předtím, než uzavřete smlouvu o obchodním zastoupení, jakož i předtím než ji ukončíte, tento krok prodiskutovat se svým právním zástupcem, který Vás upozorní na možná rizika plynoucí z takového právního jednání.